Kdyby ničím jiným (což samozřejmě nehrozí), unikátní by byl Al Jarreau už jen faktem, že jako jediný zpěvák v historii Grammy zabodoval ve třech různých kategoriích - jazzu, popu a R&B. Jeho spanilá jízda nejprestižnější světovou hudební cenou se navíc táhne čtyřmi desetiletími: první dvě získal v 70. letech, další tři v následujícím desetiletí, po jedné v 90. letech a v (zatím neuzavřeném) stávajícím desetiletí. Dalších dvanáct nominací na Grammy, mimochodem, neproměnil.
Ačkoliv se Al Jarreau (1940), který do Prahy přijíždí na pozvání Agharta Prague Jazz Festivalu, hudbou začal zabývat už za vysokoškolských studií, zpíval dokonce s triem později velmi slavného pianisty George Dukea a první album natočil už v roce 1965, teprve o deset let později v souvislosti s podpisem smlouvy s Warner Music a vydáním kritikou velmi chváleného alba We Got By vyrazil zpěvák na hvězdnou dráhu.
Al Jarreau: Take Five (živě, 1975)
Al Jarreau se prosadil zejména specifickým stylem zpěvu, ve kterém se mixuje "standardní" přístup ke zpěvu, odvozený od jazzu a soulu, s vokálními experimenty, kdy bezeslovný scat přechází do nápodoby nejrůznějších hudebních nástrojů včetně perkusí. Al Jarreau je tak na jedné straně předchůdcem Bobbyho McFerrina, který mnohokrát veřejně přiznal Jarreauův vliv na svůj styl projevu, na druhé straně i "otcem" dnešních beatboxerů.
Al Jarreau a George Benson: Tutu (živě, 2006)
Během své kariéry natočil Al Jarreau více než pět desítek sólových alb, z nichž řada velmi vysoko bodovala na žebříčcích jazzu i R&B. Kromě sólové tvorby byl vždy vyhledávaným partnerem pro další hudebníky - zazpíval si například s trumpetistou Milesem Davisem, saxofonistou Davidem Sanbornem nebo kytaristou Georgem Bensonem.
