Ty elegantní páry s úctou překračují práh nejváženější české divadelní scény a opatrně, leč dychtivě vdechují neopakovatelnou atmosféru, která jim mnohdy ve školních letech nevoněla.
U zadního vchodu pražského divadelního svatostánku se s vrátným míjejí postavy zachumlané do kabátů. Přicházejí do šichty. Místo píchaček berou do ruky tužku a zapisují se do prezenční listiny. Poté se bleskurychle ztratí v labyrintu zákulisí. Spěch je nutný jen kvůli převleku do kostýmů. Sluha dvou pánů má jinak velmi poklidné tempo.
. Nuda to není díky publikuHerec Miroslav Donutil v rozhovoru pro MF DNES vzpomíná na nastudování a historii představení Sluha dvou pánů v režii Ivana Rajmonta. |
Bar U Sodovky
Zatímco se zdobené sedačky v sále plní, v zákulisí otevírá bar U Sodovky. U mašinky na sifon, která překvapivě nepolyká peníze, se postupně scházejí osoby jedné z divácky nejoblíbenějších her Carla Goldoniho. Miroslav "Truffaldino" Donutil a Jan "Brighella" Novotný, kteří v inscenaci hrají od premiéry v roce 1994, vybudovali pevné základy popularity. Hra dosáhne 19. října 404. reprízy, čímž o jedno představení trumfne historicky nejhranější Örkényho Kočičí hru s Danou Medřickou v hlavní roli a ustanoví nový rekord českých jevišť.
Krása tkví v jednoduchosti, tvrdí úsloví. Goldoniho Sluha to dokazuje. Představení je technicky mimořádně jednoduché, proto je za oponou nebývalé ticho. Inspicient má rekvizity, které se vejdou do jednoho proutěného koše, nachystané do deseti minut. Nápověda hledá v kabelce křížovky. Dva technici nemají co opakovat. Bez práce jsou i hasiči, kterým ani oči nejiskří. Tady se totiž říká, že kdyby v některém divadle hořelo, nesmí to být Národní.
"Poprvé jsem se cítil triumfálně, protože se povedlo něco, co se v mnoha očích povést nemělo. A dnes? Dnes se v tom jen utvrzuji," zamýšlí se Donutil nad prvním uvedením. Několik málo minut před zahájením si sedá na schůdky k nápovědě a přes kolena si přetahuje svetr, do kterého se převléká patnáctý rok. "Připraví se pan Donutil. Pan Donutil," hlásí do mikrofonu inspicient Milan Školník a podívá se k nohám, kde mu volaný sedí. "Tohle považuji za vrchol stupidity. Volat někoho, do koho stačí šťouchnout," brblá Truffaldino. "Ty moc dobře víš, proč to dělám," škádlí ho zpět nejdůležitější muž za oponou.
Klubko zásnub, záměn a nedorozumění se opět zamotává, v očekávaných momentech se ozývá salva smíchu a bouřlivý potlesk. Publikum hltá každou vtipnou narážku, za kulisami se už nikdo nesměje. Všichni soustředěně poslouchají dialogy, protože jejich text se po patnácti letech původnímu scénáři blíží pouze v klíčových slovech.
"Stačí se zaposlouchat a naskočí to," šeptá inspicient. V koutku u nápovědy je klid, v Donutilových pasážích scénář dokonce překrývá sešit sudoku, v němž bryskně přibývají číslice. První polovina představení končí dřív, než by víla vůbec stihla vytáhnout zpod pláště kouzelný proutek. Sál šumí, foyer se zaplňuje, hromadně se pěje chvála.
Ožil i bar U Sodovky. Herci v nablýskaných kostýmech si zapalují cigarety, od vznešených frází se utíká ke každodenním starostem a zážitkům. Zdá se, že se na mě tým domluvil. Téměř na povel začne vzpomínat na měnící se obsazení, nejlepší výkony a historky. Debata má zároveň společného jmenovatele – režiséra Ivana Rajmonta, bez něhož by Donutil pražské diváky neuhranul.
Žádný Donutil, žádný Sluha
Neuplyne ani dvacet minut a ozve se výzva: Dámy a pánové, za pět minut budeme pokračovat. Cigarety dohasínají, švitoření o psech a porouchaných autech pomalu utichá. Ze starostlivých otců a maminek jsou zase postavy commedie dell’arte na plný úvazek.
"Bez Mirka Donutila by Sluha nebyl. Kdyby jednoho dne řekl, že končí, inscenace by se stáhla z repertoáru. Všichni jsme nahraditelní, ale Mirek ne," tvrdí asistentka režie Eva Kafruňková. A při nezvyklém pohledu na jeviště ze zákulisí nezbývá než souhlasit.
Nějakou chvíli před koncem se inspicient podívá na kulatý ciferník menších nástěnných hodin a začne počítat zbývající minuty. "S děkovačkou to vypadá na dvanáct minut," prohodí s ledovým klidem. Přesně. Cípy opony už se zase dotýkají, bar U Sodovky zavírá. Zase příště, tentokrát s rekordem.
