I když se 20. září šlo do Areny HC Sparta ze sta procent na jistotu, asi málokdo očekával, že předpoklad bude naplněn tak vrchovatě. The Stooges odehráli tak jak měli, všechno co měli, očekávané pódiové opičky byly téměř všechny předvedeny (absenci lezení po bednách kytarových zesilovačů odpusťme). Iggy předvedl přesně takový prapunk, jaký všichni chtěli.
Vypsaná fixa a Visací zámek se s nevděčnou rolí předkapel vyrovnali, jak se dalo, jistěže mají svoje zázemí, ale v kontextu toho, co následovalo, se samozřejmě potvrdilo, že český bigbít je proti tomu, jak byla před čtyřiceti lety nastavena laťka mimo jiné právě The Stooges, pořád spíš povyražením pro chovanky klášterních internátů.
Jen tak mimochodem - skutečná Iggyho "předkapela" hodná toho jména hrála už o den dříve v Akropoli: belgické teenagerské duo The Black Box Revelation ve "whitestripeovské" sestavě kytara (18 let) +bicí (16 let) energií, výrazem, ale i instrumentální výší překonalo vlastně všechny zdejší pokušitele garážově-rockových met. Škoda, že u toho byla odhadem stovka - byť evidentně vesměs nadšených - posluchačů.
Když do půl těla tradičně svlečený punkový důchodce vtrhl na pódium sportovní haly, jakoby se najednou otevřel úplně jiný svět. Přestaly platit běžné hudební zákony. Slovo "energie" bývá přečasto zneužíváno k překrytí hráčských nedostatků, jako příslovečné stéblo tonoucího. Jenomže kdyby nikde jinde, tady je právě tato kvalita alfou a omegou. Není třeba řešit nedoladěné kytary či hlasivky. Tlak Iggyho Popa i jeho kumpánů je prostě vražedný, nezastaví se před ničím. Ve věku, kdy jejich vrstevníci krmí v Central Parku holuby!
Samozřejmě: ačkoli The Stooges lze věřit každý úder do strun a každé slovo, zároveň je jejich koncert velkým divadlem. Když při I Wanna Be Your Dog Iggy Pop skočí šipku do publika a když si při No Fun pozve na pódium diváky z prvních řad, je to póza non plus ultra, už proto, že se to, jak dobře víme, opakuje na každém koncertě podle pevné režie. Ale rock´n´roll byl vždycky pozérský. Ten dobrý takový musí být.
Stejně tak Popova komunikace s publikem: "We are fuckin´ Stooges" a podobně. Všechny ty "drsné hlášky", prokládané vlastně jen dvěma vulgarismy "fuck" a "shit" (jak je ta angličtina proti češtině chudičká!) - každý trochu soudný posluchač je nemůže nevnímat s úsměvem. Ale nechybělo by něco podstatného, kdyby nezazněly?
The Stooges se drží i zlatého pravidla, že rockový koncert - tedy alespoň jeho základní část, bez přídavků - by neměl trvat déle než hodinu. Už proto, že - ať si to přiznáme nebo ne - hrají vlastně pořád jednu písničku, což je zdůrazněno minimálními pauzami mezi jednotlivými čísly. Nikdo se ale nemohl cítit ošizen.
Pravda, snad s výjimkou těch, kteří - možná i vinou českých médií, prezentujících koncert jako vystoupení Iggyho Popa, nikoli The Stooges - postrádali hity ze zpěvákovy sólové kariéry. "A proč nezahrál The Passenger?" bylo ke slyšení při odchodu. No protože je z repertoáru vlastně někoho úplně jiného. Stejné nedopatření jako chtít slyšet od hypoteticky obnoveného českého Flamenga Stříhali dohola malého chlapečka...
Iggy Pop & The Stooges
předkapely Vypsaná fixa a Visací zámek
Praha, Arena HC Sparta, 20. 9. 2008
Hodnocení iDNES.cz: 100 %
