Po příběhu kapitána Nema by mělo následovat nejméně dalších šest zmodernizovaných verneovek v Neffově pojetí, všechny doprovází ilustrace a kvaše Zdeňka Buriana. Podnět dalo pražské nakladatelství Albatros, pro které nejsou převyprávěné příběhy novinkou: zmiňme Robinsona v pojetí Františka Novotného či Posledního mohykána. Neffovi, známému znalci Vernova života i díla, dalo tak říkajíc "volnou ruku".
Některé verneovky jste prý nedokázal dočíst. Proč?
Verne byl génius, napsal 75 románů, z nichž některé se zdařily víc a jiné méně. Zelený paprsek je absolutní nuda, Druhou vlast jsem četl jen jednou a Cestu do Francie prolistoval. Ale existuje zlatý fond verneovek, který ve 40. letech vybral nakladatel Vilímek a ilustrace svěřil geniálnímu Zdeňku Burianovi.
Měl jsem občas dojem, že jste v románu nepoužil nůžky, ale motorovou pilu.
Nazval bych to převyprávění. Držel jsem se cesty Nautilu, ale dodal prvky, které v moderním dobrodružství být musí: konflikt a z něj vyplývající drama. Verne stavěl na ohromení z vynálezů a atraktivním prostředí. Ale pochybuji, že by dnešní teenager užasl z faktu, že ponorku pohání elektromotor. Doba se změnila a já k ní dodal děj.
. Neff udělal z Nema klaďaserecenze "novinky" Dvacet tisíc mil pod mořem |
Filmové adaptace Nemův příběh většinou koření přidáním ženských postav. To vás nenapadlo?
Opravdu ne. Film je jiný útvar, čistě maskulinní produkce zřejmě nejsou tak atraktivní. Ale mně šlo o zachování verneovské atmosféry. Ve verneovkách mají ženy mnohdy významné úlohy, například v Patnáctiletém kapitánovi. Ale žena ve Dvaceti tisících mil pod mořem?
Původní kniha je téměř nedějová, zato popisuje neznámé krajiny a zvířata. Proč jste to vynechal?
Zredukoval jsem nekonečné popisy dívání se z okna, ale nevynechal jsem je úplně, je to důležitá součást koloritu podmořské cesty. Jsou tam ostnokožci a jsou tam i tvorové, které jsem doplnil, pokud jsem to pokládal za potřebné.
Souboj s chobotnicemi, který by dnes už nikdo patrně nenapsal, zůstal. Na druhou stranu jste popsal potopení lodi, což se v originále dozvíme jen z vyprávění.
Ta akční scéna je klíčová, základní kámen nové koncepce. Celý posun je založen na tom, že Nemo je v mém pojetí důsledně proti násilí. To je zásadní vstup do originálu a jeden z důvodů, proč nejde o úpravu, ale převyprávění.
. Autor se bráníOndřej Neff polemizuje s redaktorem iDNES.cz |
Chystáte se podobně radikálně zasahovat i do jiných verneovek?
Míra zásahů se bude román od románu lišit. Konkrétně Patnáctiletý kapitán, kterého již mám skoro hotového, jich tolik nepotřebuje. Konflikt je tu jasný, zápletka dynamická a já jsem pietně pozměnil závěrečnou třetinu, protože ta je v originále nelogická a nevěrohodná.
Dnes se Verne jeví i „politicky nekorektní“, bílí dobyvatelé fascinovaně pozorují černochy-divochy. Co s tím?
Na to, že Verne žil v době vrcholu koloniální expanze, byl ještě hodně humanisticky a liberálně zaměřen. V Tajuplném ostrově je černoch Nab svobodný člověk, ale sluha, protože černoch nemůže být ve verneovce hrdina. Taková byla doba a připadá mi nesmyslné ho za to odsuzovat. Ale pokud má jít o příběh pro současného čtenáře, musím s tím něco udělat. V Patnáctiletém kapitánovi často čtete: "Černochu, pojď sem." Do románu jsem doplnil postavu Toma, což je námořník původem z Afriky. Můžu si tak vysloužit nařčení z pokrytectví a politické korektnosti, ale já jsem proti rasismu všeho druhu.
A tak jste v románu zahájil kampaň na záchranu velryb...
Verne jako člověk 19. století dělil zvířata na užitečná a neužitečná. Nemo zmasakruje stádo vorvaňů, chová se jako blázen, když je lodí porcuje na plátky. Když ve starém Albatrosu vycházely přeložené verneovky, tuhle pasáž vyhodili, přišla jim hloupá. Já jsem ji nevyhodil,
jen upravil – Nemo se naopak snaží velryby chránit. V jiné verneovce, Zemí šelem, jezdí muži pro zábavu lovit tygry. V 19. století se pokládalo za hrdinství, když si někdo najal tlupu Indů, slona a z bezpečí budky na jeho hřbetě zastřelil tygra. Jsem zvědav, jak se s tím vyrovnám, pokud budu i tuto knihu upravovat.
Vaše úpravy připomínají architekturu. Když se opravovaly hrady, tak se zachovalo to nejlepší a pak se přistavěly nové prvky.
Verneovka by neměla být nedotknutelná památka, ale knížka pro normální čtení. Jádro verneovky je ve statečnosti, podnikavosti a charakteru. Vernovi hrdinové jsou charakterní gentlemani a já trvám na tom, že tam musí zůstat. Ale jestli Nautilus pohání galvanické články nebo vulkanit, je kosmetika, jež umožňuje mladému čtenáři lépe pochopit poslání Vernových příběhů.
