Je to projekt zahrnující sotva sedm desítek děl, kurátorsky ne úplně zdařilý: to podstatné z Nezvalovy invaze do oblasti výtvarna tu totiž chybí – a pozornost diváka daleko víc přitahují, v sále rovněž vystavená, básníkova zpodobení od kolegů: Josefa Šímy, Františka Bidla, Adolfa Hoffmeistera či Jana Wericha.
Vítězslav Nezval (1900–58) je autorem mimo jiné pronikavých studií o díle Štyrského a Toyen, Emila Filly nebo právě zmíněného Šímy. Po založení surrealistické skupiny v roce 1934 se začal zaobírat jednak technikou dekalku (čili interpretací barevných skvrn, které vzniknou odtržením přeloženého papíru zevnitř umazaného trochou barvy) a jednak fotografií. V roce 1942, za času autorovy tvůrčí krize, přibyla malba. V té byl Nezval naprostý diletant – a z velké části jím v tomto svém autoterapeuticky laděném intermezzu zůstal.
Chrudimská expozice představuje jeho portrétní i krajinářské pokusy, studie aktů, vesnické výjevy, autoportréty a zátiší. Tvarová modelace i práce s barvami jsou většinou naivní, i když básníkovu ruku vzdáleně vedl také mocný obdiv k avantgardnímu umění: třeba v obraze Torzo, zachycujícím torzo nahé ženy na monochromním pozadí, kterou z boku sleduje jakýsi mechanický pták, okamžitě navodí atmosféru příbuznou magickým plátnům Giorgia de Chirica.
Ovšem četné a pozoruhodné práce zde chybějí, například obludně nazelenalý portrét Gottwaldův či rozmarný výjev z nádražního nástupiště, po němž se prochází slon. A co víc: výstava jen minimálně představuje Nezvalův zájem o dekalk a úplně ignoruje jeho práci fotografickou, nesenou v duchu fascinace přeludnými výjevy za skly výloh, ve vetešnictví, na skládkách či v potemnělých rozích dvorků.
Vítězslav Nezval - obrazy a kresby
Kurátor Jiří Sedláček. Nová výstavní síň, Chrudim. Výstava potrvá do 10. srpna 2008.
Hodnocení MF DNES: 40 %
