Amerického fotografa inspirovali režisér Alfred Hitchcock i malíř Edward Hopper. Jeho snímky na pomezí reality a science-fiction vyprávějí o lidech neschopných komunikace.
Z Crewdsonových fotografií má člověk pocit, že se v nich právě "něco" stalo, a současně "nic" se neděje, svou atmosférou spíše zklidňují. Jakoby mimochodem do nich proniká obraz maloměstské deprese Ameriky. Přítomnost "něčeho" děsivě tajuplného není vidět, ale cítit.
Slunce vychází kdesi nad pustým předměstím s ulicí a jejími výkladními skříněmi, jež nabízejí služby pro těhotné či alkohol. Do ospalé křižovatky vjíždí za úsvitu staré americké auto s rozsvícenými světly. Všimne si ho těhotná žena v noční košili, jež se zrovna chystá silnici přejít? Nejspíš ne.
Odvrací totiž zrak a hypnotizovaně hledí kamsi do nitra své prázdnoty. Jako všechny postavy na ostatních fotografiích neprojevuje žádné známky emocí - ty jako by se z Crewdsonova světa vypařily. Zůstalo už jen pár jedinců a s nimi pocit kolektivního odcizení, jenž dělá z lidí náměsíčníky.
Kromě úplně prvních cyklů představuje Galerie Rudolfinum průřez celou Crewdsonovou tvorbou s cykly Natural Wonder (1992-1997), Hover (1996-1997), Twilight (1998-2002), Dream House (2002) a Beneath the Roses (20032005). Crewdsonovy snímky navazují na tradici dokumentární fotografie Američana Williama Egglestona, stejně jako na inscenovanou fotografii jeho krajana Jeffa Walla.
Jako při natáčení filmu
Nejviditelnější inspirací je pro Crewdsona zaručeně Hollywood. Nádech kultovních filmů Blízká setkání třetího druhu z roku 1977 Stevena Spielberga a Lynchova Modrého sametu z roku 1986 jsou patrné zejména v posledních Crewdsonových cyklech Twilight a Beneath the Roses. V cyklu Dream House fotograf-režisér dokonce najal proslulé hollywoodské herce, jako jsou Gwyneth Paltrowová, Julianne Moore či Philip Seymour Hoffmann.
Zásadní je také vliv amerického realistického malíře Edwarda Hoppera (1882-1967), který stejně jako Gregory Crewdson částečně pobýval v Massachusetts - ve středoamerickém státě, kde se kulturní život odehrává tak akorát u benzinových pump.
V černobílém cyklu Hover - stejně jako v pozdějších sériích Twilight, Dream House a Beneath the Roses - pracuje umělec spíše jako filmový režisér než jako fotograf.
"Každý motiv vyžadoval početný štáb a náročné produkční podmínky, podobné filmovému natáčení. Na produkci snímků se podílelo až 150 osob, mezi nimi specialisté na leteckou fotografii a speciální efekty, herecké a komparzové agentury, jeřábníci, kadeřníci a maskéři, dokonce i počítačoví grafici," vysvětluje kurátor výstavy Stephan Berg, ředitel muzea současného umění Kunstverein v Hannoveru, odkud expozice do Prahy přišla.
Od soumraku do úsvitu
Crewdsonovy fotografie působí jako do jednoho obrazu zkomprimovaný hollywoodský thriller nebo jako nedořečená věta. V mnohoznačnosti si autor evidentně libuje a konstrukci příběhu nechává na divákově fantazii. Jeho snímky vznikají většinou za soumraku, úsvitu nebo v noci, aby byly ideální podmínky pro manipulaci se světlem.
Středostavovský dům zachycený na jednom snímku připomíná kultovní Hitchcockovo Psycho. V domě se svítí, jako kdyby všechny jeho místnosti obývali nějací lidé, ale po nich se slehla zem. Atmosféra prostředí naznačuje, že se něco podivného děje. A podivnosti pokračují: na dalším snímku s propracovaným osvětlením klečí od hlíny umazaná žena, jež si v celém obýváku vysadila květinový záhon, o kousek dál se jistý muž snaží uprostřed temného lesa pohřbít svá zavazadla.
"Fragmenty" příběhů tak mohou, ale také nemusí mít hollywoodský happy end. Jakési "mimozemské" světlo, jež často vstupuje do příběhů, se totiž může jevit jako naděje, jež odvrátí lidi od jejich mizerných životů.
Možná. A možná taky ne. "Když prohlásím, že nevím, o čem přesně snímky jsou, říkám vám pravdu," tvrdí jejich autor.
