Dvojice natočila v březnu roku 1989 několik nahrávek ve studiu pražského Národního divadla, které doposud jazzoví posluchači neměli k dispozici. Až nyní vycházejí péčí vydavatelství Faust Records na albu Nijana. Jsou doplněny pěti skladbami převzatými z alba Jany Koubkové Bosa, vydaného původně v roce 1985.
Poněkud kuriózní rozměr dodává albu Nijana kariéra Jiřího Šedivého poté, co pověsil kytaru na hřebík. Vystudoval totiž na Univerzitě Karlově politologii a na londýnské King´s College válečná studia.
Byl ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů, na přelomu let 2006 - 2007 ministrem obrany v tzv. první Topolánkově vládě a nyní zastává post vysokého úředníka NATO. Pro původně jazzového muzikanta vskutku poměrně neobvyklá kariéra...
Repertoár dvojice sestával především ze standardů - na albu najdeme skladby Charlieho Parkera, Bennyho Golsona či Antonia Carlose Jobima, klasické Basin Street Blues či slavnou skladbu Monga Santamarii Afro Blue.
Z tohoto ladění mírně vybočuje jen Bachovo Bourée, uvědomíme-li si však, že jej zdaleka nejvíce proslavili Jethro Tull, nejsme zase tak daleko od celkového odlehčenějšího ladění alba.
Samozřejmě by nemělo smysl zastírat, že Jiří Šedivý je, respektive byl, jako kytarista spíše lepší průměr a třeba Parkerova skladba Scrapple From The Apple pro něj zjevně byla krajíc, který bylo dost těžké ukousnout.
Jana Koubková je ovšem takový živel, že dokáže "nakopnout" i partnera, který stojí o třídu níže, nakazit ho svou energií a díky interakci z něj doslova vymačkat všechno. A ačkoliv bylo duo Koubková-Šedivý vyloženě komorním jazzovým projektem, tyto neviditelné a neslyšitelné nitky jsou i z bezmála dvacet let staré nahrávky cítit.
V jednom srovnání ale nahrávky dvojice dopadají hůře, než by v normální situaci musely: jsou totiž proloženy nahrávkami z alba Bosa, které patří k perlám diskografie Jany Koubkové. Bohužel album nebylo dodnes vcelku reeditováno na CD, vezměme tedy aspoň zavděk touto připomínkou.
Rozdíl mezi pojetím i výrazem dua a studiových nahrávek z Bosy je nejpatrnější v titulní písni Nijana, kterou zde najdeme v obou verzích - ta z Bosy s kontrabasem Víta Fialy a perkusemi Vladimíra Žižky a Musy Imrana Zangiho je výrazně šlapavější, ohnivější, svým způsobem i tajemnější.
Nejrůznější styly, které Koubková na nahrávkách převzatých z Bosy (hlasový experiment V rytmu chůze zpívám si svý fúze, minimalistický sound Karmelitské či perkusistická divočina No nazdar - to je nářez) střídá, album Nijana velmi příjemně obohacují. A samotné nahrávky pak znovu připomínají, kolik skvělé hudby pořád ještě leží zaprášeno kdesi v archivech.
Jana Koubková + Jiří Šedivý: Nijana
vyd. Faust Records, čas 54:49
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
