Tři minuty devatenáct vteřin přesně trval můj úžas nad novou deskou Chinaski. Právě tak dlouhá je úvodní skladba Basama Fousama, odpíchnutá věc se zajímavě znějící kytarou, vtipným textem a bublajícím syntezátorem, která, když zavřu všechny oči i uši a týden nevyberu poštu, zní dejme tomu jako jičínská filiálka Maximo Park.
Při jejím poslechu jsem na moment uvěřil, že tahle parta šla do sebe a udělala krok ven z opevnění, které kolem sebe budovala posledních deset let. Že už jim nestačí být jenom velké hvězdy pro malé město a chtějí si konečně osahat nějaké to dobrodružství.
Ale stačí počkat hned na druhou skladbu Shake It a jsme zase doma. Vítejte na starém dobrém východočeském náměstíčku. Na místě s hernou, vinárnou, kašnou, lavičkou, mládeží, co nemá do čeho píchnout, a s prodejnou oděvů, lákající na nejnovější kolekci H.I.S. V důvěrně známém světě Chinaski.
Vždycky se bavím, když v novinách čtu zasvěcené rozbory údajných příčin úspěchu Kabátu. Na české poměry tak ojedinělého, že to prý samo o sobě musí být známkou nezpochybnitelné umělecké kvality. Přitom jsou to snadné počty. Tvorba teplických a jejich nezáludná sdělení "zabereme, hej, hou“ jsou cílena na lid pracující rukama a technickou inteligenci, což je skupina obyvatel, které v české společnosti převažuje (nic proti nim).
A vzhledem k tomu, že Kabát svoje řemeslo ovládá, jsou v pozici hvězd oni, a ne někdo jiný, ale z hlediska žánru je to jasně dáno – pivní rock v Česku kraluje.
Proč o tom píšu? Protože Chinaski jsou na tom dost podobně. Rozdíl je jen v tom, že jejich cílovka, tvořená maloměstskými středoškoláky kolem třiceti a těmi, co se mezi ně chtě nechtě za pár let začlení, je jen o trochu méně početná.
Chinaski, to jsou vzdušné zámky nad dvěma deci. Kolize ideálů dospívání a melancholie z jejich utopení v každodennosti, zaplněné vybíráním obkladaček, výhodné dovolené a vyřizováním hypoték. Maloměst je hodně – nakonec i Praha je v mnoha ohledech maloměsto - a to, co je spojuje, je stejná zkušenost: nadávání na poměry, chcíplý pes, hospody s rádiem Impuls a jukeboxy s Landou. Gejzír nápadů a elánu po dvou pivech, který vyprchá už při nejbližší cestě na toalety.
A přesně v tom se Chinaski svému publiku podobají. Netrpí ani tak absencí talentu nebo schopností, ale enormně jim chybí chuť vydat se do světa a riskovat, že by případnými pokusy mohli zplodit omyl. A tak jedou radši na chatu. Jejich publikum jim každou další Kláru nebo Tábaček slupne jako malinu, a pokud budou schopni je produkovat dostatečně dlouho, mají vystaráno.
Protože jestli české publikum něco nechce, je to nechat se rozrušovat výstřelky a novotami. Chinaski tohle vědí a přes skutečně velmi opatrné vystrkování nosu, které na nové desce zastupuje už zmíněná úvodní věc či "ebenovské“ Zrcátko, s nimiž mají jakože "splněno“, dál především sypou z rukávu malátné písničky o lásce a životě, co je prevít. Takové Něco tu nehrálo v českém éteru předpovídám velký úspěch. Zrovna tak jako sebedojímavé Slovní pyrotechnice.
Vůbec nepochybuju o tom, že deska 07 bude stejně úspěšná jako kterákoliv jiná z jejich diskografie. Jediné, co mi vrtá hlavou je, jestli jsou Chinaski prostě příliš pohodlní na to, aby se dokopali k nějakému posunu, nebo si to skutečně spočítali. Nevím, co je horší, ale špatně je podle mě obojí.
Chinaski - 07
Universal
Nej skladby: Basama fousama, Zrcátko, Tichý nájemník
Hodnocení Filter: 60%
