Radůzino nové album slibuje jejím fanouškům mnohá překvapení, zejména co se týče instrumentace: na nahrávání se podílela řada dalších hudebníků, pro Radůzu typický akordeon zní jen výjimečně.
Na plánované koncerty ovšem Radůza sestavení kapely neplánuje: "Sama jsem přece jenom svobodnější a po harmonice se mi už stejská," odpověděla jednomu ze čtenářů iDNES.cz.
Přestože právě jako "dívka s tahací harmonikou" se Radůza stala solitérní hvězdou české písničkářské či šansoniérské scény, její hudební kořeny jsou spojeny s kytarou: jako bluesmanka a folkařka svou dráhu zahájila v ulicích Prahy i dalších měst, ale třeba i na moskevském Arbatu.
Právě při jednom pražském pouličním vyhrávání Radůzu objevila zpěvačka Zuzana Navarová a doslova ji dotáhla na koncertní pódia, nejprve jako předskokanku své kapely Nerez, nedlouho na to před vystoupení americké písničkářky Suzanne Vega.
Na dnes již zemřelou Zuzanu Navarovou Radůza zavzpomínala i v on-line rozhovoru: "Na Zuzanu se určitě nedá zapomenout. Často mi chybí její rada a drsný humor. Nikdo jiný tak drsný být neumí."
Radůza zkoušela během dalších let koncertovat s různými sestavami, nejvíce se jí ale osvědčilo být svou vlastní paní. Na koncertech střídala kytaru s akordeonem a působivé lyrické písně s kouzelnými "pavlačovými odrhovačkami". Při tom pilně studovala skladbu na konzervatoři.
Všechna její dosavadní alba byla nejen velkými uměleckými - a kupodivu i komerčními - událostmi své doby, ale čas také prověřil jejich trvanlivost. A to proto, že Radůze nikdy nebylo nic cizejšího než módní trendy nebo udržování kroku s davem.
I proto se svéhlavá Radůza nikdy neupsala velkému nahrávacímu koncernu, i proto nebrala nikdy příliš vážně ocenění nejrůznějších "akademií", i proto se rozhodla rozvíjející se kariéru s klidným srdcem přerušit ve prospěch mateřství a i proto její nové album není jen zbytečnou variací na to, co už od ní dobře známe.
A ani dnes si jako jedna z mála hudebních hvězd striktně nepouští veřejnost do svého soukromí. On-line rozhovor se čtenáři iDNES.cz zakončila: "Stalo se zvykem, že soukromí je veřejné a málokdo respektuje, že to tak být nemusí u každého. Podle mého názoru to, s kým chodím, není žádné sdělení, je to jen povrchní informace. Důležité a sdělné je, co si myslím a cítím."
