Špatné počasí se zčásti odrazilo i na návštěvnosti: přes den se sice diváci na scénách statečně schovávali pod deštníky a pláštěnkami a tančili i v hustém lijáku, stráň nad amfiteátrem, na které většinou posedávají stovky lidí, byla však prázdná.
Velký odliv přišel po 22. hodině, kdy organizátoři oznámili, že hlavní hvězda večera, Jan Nedvěd, nepřijede. „Při cestě ze Slovenska volal a omluvil se, že onemocněl, stejně jako před čtyřmi lety,“ rozesmutněl dramaturg Michal Jupp Konečný jeho početné fanoušky.
Folkového barda nakonec zčásti zastoupil bluegrassový Cop, píseň Jen pár minut s ním zpíval takřka celý amfiteátr. Jinak ovšem zůstává Zahrada stále stejně pestrou kyticí tónů a hlasů, jak to kdysi její zakladatelé zamýšleli.
Například kolem 15. hodiny: na scéně Kaplička roztančil diváky Burana Orffchester, juchací Balkán po česku, finišující první část soutěže o festivalovou cenu Krteček.
Ve stejný čas se v zámecké zahradě chopila kontrabasu, houslí, kytary, fléten a perkusí kapela balancující mezi world music a jazzem, a o pár metrů dál, na scéně Zámek, zpívali Stráníci s Mirkem Ošancem hity tria Peter, Paul and Mary s českými texty. A všichni si našli posluchače, což ukazuje na vnímavé a tolerantní publikum.
„Těch folkových posluchačů je velké zázemí, ale myslím, že si musí zvykat také ještě na něco jiného. Nám je tady bezvadně, a když je takový ohlas jako dneska, máme z toho velkou radost,“ řekl iDNES.cz Martin Carvan, kytarista Jablkoně, při jejímž bloku kotel pod pódiem šílel.
Sázka na mladší interprety
V hlavním koncertě dala dramaturgie velký prostor mladším kapelám. Ne všechny ale diváci vzali za své. Škoda, že třeba na Jarret, energický folkrock se samply, poetickými texty a rytmem pulsující zpěvačkou, ten v pravém slova smyslu folk 21. století, reagoval jen houf věrných fanoušků v kotli.
Dvakrát škoda, že prořídlé publikum neuvnímalo poněkud náročnější texty během třípísňového recitálu dua Žamboši ověnčeného Andělem. A Moberg Ensemble, který má nejblíž k world music, už dohrával kolem půlnoci pro téměř prázdný amfiteátr.
Velký ohlas, o němž kromě potlesku a několika přídavků svědčila i dlouhá fronta na CD, měla příbramská kapela Ginevra. Věnuje se historizující hudbě a její kapelník Václav Plecitý přiznává, že zčásti zaujala místo skupiny Klíč.
„Myslím si, že něco na tom bude. Osobně se znám se zakladateli Klíče, probírali jsme to, že po nich nastala nějaká mezera a možná, že zrovna Ginevra tu díru vyplňuje. Možná, že to diváci i potřebují, a máme to štěstí, že jsme to byli zrovna my,“ uvažoval Plecitý.
Marien se dere mezi matadory
Mezi folkové matadory se nenápadně probojovává také pardubická parta Marien, která personálně, především v osobě kapelníka a hlavního autora Víti Troníčka, navazuje na úspěšná Poupata. Při jejím recitálu na scéně Radnice, na které byl včera zvuk zbytečně hlasitý, se navzdory dešti shromáždilo na pět stovek diváků, kteří po přídavku Nechce se mi domů zase odešli.
„Já si to užívám. Když jsme začali, byla tam nějaká tréma,co na to bývalí posluchači Poupat, jestli jsme zajímaví, proto jsme soutěžili. Dnes existujeme třetí rok a jsme kámoši, což se podepisuje na celkové atmosféře vystoupení,“ popsal Troníček své pocity.
Marien jsou také jednou z mála mladých folkových kapel, které se nebojí zpívat o dnešní době, ať už v písni Ticho před bouří, nebo další, kde se říká: U nás se traduje / že právo v úplatcích se koupe / smečka syslů kraluje...
„Na festivalech se dnes více paří a méně poslouchá a vnímá. A já mám pocit, že témat je dost. Nejde o to psát, že se mi něco nelíbí, ale zachytit obraz doby, to je úkol písničkářů, nabízet lidem útěk od reality a pojmenovat věci, které v sobě máme. Nemusím nadávat na systém jako takový, jen třeba na lidskou blbost a nezdvořilost,“ míní Troníček.
Bezproudové snídaňové recitály
Bolákům doby se nevyhýbá ani trio Epy de Mye. Kytarista Honza Přeslička vládne silnými melodiemi a umí napsat text jak poetický, tak nenásilně hloubavý. Například do písně Nad ránem, vystavěné na opakující se mollové figuře, vložil ve stručných obrazech příběh Radovana Krejčíře a mnohých dalších.
Úvodní slogan Zaplatil jsem daně se v závěru zlomí v tíživý Zaplatil jsem život. „Každý velký český gangster začínal jako drobný podnikatel,“ uváděl s lehkou nadsázkou píseň Přeslička.
Právě Epy de Mye zároveň otevřela novou scénu Zahrady pojmenovanou Křižovatka – vyrostla totiž u brány amfiteátru na spojnici hlavních scén. Hraje se na ní bez aparatury, stejně jako na mnoha dalších místech celého areálu.
S bezproudými recitály přišel kdysi pražský folkrockový Načas a během let jej napodobila řada skupin jako jsou Mošny, Lístek, Šantré a další. Načas, vítěz Zahrady z roku 1998, letos v soutěži usiluje o druhou trofej z Náměšti a opět si vypomáhá i unplugged koncerty mimo oficiální program.
„Jsme rádi, že spousta kapel hraje dnes stejně jako my bez drátů. Jak je vidět, tady jsou diváci hladoví po muzice, proto se zastavují a poslouchají, což pochopily i jiné kapely a začal boj o diváka,“ vylíčil zpěvák Načasu Michal Pravec.
Kapela dostane v recitálu prostor půl hodiny, takže při neoficiálním koncertě může zahrát mnohem víc písní. Některé kapely, například trampský Lístek, navíc ranní bezproudé koncerty překřtila na Snídaně - obohacuje je různými pochutinami.
„Ale stále máme jedno prvenství: ještě nikdo nehraje s náhradními zdroji k počítačům, jako my. Stejně jako Jára Cimrman měl dvoudílné plavky, tak my aspoň máme hraní pomocí adaptérů,“ doplnil Pravec.
Hraní na vlastní pěst ovšem zásadně ovlivňuje déšť. Zatím si z něj ještě folkaři utahují, tak jako baskytarista Jarretu Marek Štulír. Při písni Spustil se, kdy přišla krátká intenzivní průtrž, děkoval ironicky „těm nahoře za potlesk, co jim posílají.“ A vtipkoval i po dalším songu v amfiteátru. „Říkal jsem si, jak dobře hrajeme: koukal jsem na kluka, jak háže hlavou dolů a nahoru. Pak jsem teprve zjistil, že si vyklepává vodu z vlasů.“
