Je to dobře nebo špatně? Je to pochopitelné. Vždyť kapela Phila Collinse, Mika Rutherforda a Tonyho Bankse vydala v této základní sestavě poslední album v roce 1991. A více než 20 tisíc lidí, kteří se ve středu večer vypravili na upravenou plochu parkoviště u pražské Sazka Areny, očekávalo právě tradiční, legendární hudbu Genesis. Nechtěli ji slyšet v posunu a la Chemical Brothers nebo Green Day.
Na druhou stranu Genesis provází jakási chladná profesionalita, rozvleklejší vrstvení motivů, které jakoby směrovaly kapelu ke „starobné" vážné hudbě. A k odměřené dokonalosti, slepé uličce, jež zaváněla nudou v místech, kde se ztrácela melodie.
Přitom je dobré Genesis poslouchat, nejlépe v sedě, to platilo i ve středu. Já nemůžu tančit (I Can´t Dance), zpíval Collins v prvním přídavkovém hitu a vlastně tím leccos napověděl o stylu kapely, jež přežila odchod Petera Gabriela v roce 1975 i následujíci revoluci punkerů, kteří nesnášeli stadionové dinosaury. Přesně takové, jako jsou Genesis.
Ti ve dvou a půl hodinovém koncertu předvedli, že i dinosaurus může být poetický, ba hravý. Mamutí scéna zdálky připomínala obří rybářskou síť, zavěšenou na sedmi světelných věžích, jež trčely k nebi, a vkusně ilustrovala každou píseň.
Koho nudily mezihry klávesisty Tonyho Bankse nebo rozvleklejší instrumentální pasáže, mohl sledovat hru světel a projekcí. Vlastně jakousi barevnou hudbu, jež podobně jako u Pink Floyd splývala s písněmi.
Show se odvíjela od počátečních projekcí na dvou postranních vejčitých plátnech, která připomínala zrcadla. Pak se postupně rozsvěcela celá plocha a při Land Of Confusion (1986) mohlo publikum vidět postavu zpěváka Phila Collinse v nadživotní velikosti, promítnutou přímo do středu scény.
Během songu In The Cage (1974) se kapela blýskla animovaným projekcemi běžce, hit Home By The Sea z roku 1983 ilustrovala animace hororového domu se žlutě zářícími okny, aby náhle po každém ze sedmi stožárů vyjely vzhůru svítící zdviže. Jejich reflektory plály jako oči robotů.
Při I Know What I Like (1973) se kapela ponořila ještě hlouběji do historie. Na plátně, které připomínala obří panoramatické kino, defilovaly rané sestavy Genesis včetně současné koncertní pětice, kterou doplnil výtečný bubeník Chester Thompson a kytarista Daryl Stuermer.
A jedinečná, kultivovaná show se posunula až k animaci krajin. Ta stejně jako zvuk písně Ripples (1976) připomínala podobně členitou muziku britské kapely Yes, ve které mohl Collins bubnovat, kdyby v roce 1970 neodpověděl na inzerát Genesis.
Vrcholem vizuálního ztvárnění byla skladba Domino (1986), připomínající známou reklamu společnosti O2, ve které se rytmicky střídaly grafické obrazce a zároveň padaly kostky domina. Nechyběl ani ohňostroj při vytleskáváném hitu Invisible Touch (1986) a po přídavku I Can´t Dance (1991) koncert uzavřela komorní, jímavá skladba The Carpet Crawlers z roku 1974, již kapela nahrála na památném gabrielovském albu The Lamb Lies Down On Broadway.
Exkurze do minulosti kapela prováděla v jakýchsi směskách písní ze 70. let, jež doplňovaly „osmdesátkové“ pecky Turn It On Again (1980, ta se vynořila z instrumentálního úvodu), pochopitelně nesměl chybět dramatický trhák Mama (1983), ve kterém z hypnotických pasáží vystřeluje Collinsův hlas, gradující až do křiku. Zazněla i křehká balada Follow You Follow Me (1978), jež odhlečovala masivnější bloky muziky, stejně jako bubenické dvojsólo Phila Collinse s Chestrem Thompsonem.
Styl Genesis si zachoval vlastní pečeť, již nepoškodil čas. Díky solidním písním a hlasu Phila Collinse, který kapelu vždy vracel zpátky na zem, k lidové zábavě. A právě v kompromisu mezi hudebním profesorstvím kapely a Collinsovým bavičstvím nejspíš tkví živé kouzlo Genesis.
Phil Collins koncert utáhl s přehledem, který známe z jeho předchozích pražských vystoupení. Fotil si publikum z pódia, česky děkoval a uváděl některé písně. Při Throwing It All Away (1986) si hrál s publikem jako kočka s myší, když přinutil levou, pravou nebo střední část arény tleskat podle svých „spartakiádních" pokynů.
Bylo jasné, proč Genesis pohořeli s mladším pěveckým náhradníkem Rayem Wilsonem, i když spolu natočili dobrou desku Calling All Stations a v roce 1998 se ukázali i v Praze. Collinsův talent, hudební apetit i „černošský“ vokál je tak jedinečný a všestranný, takže spolu s Genesis obejme arény. No a takhle nějak, pravda trochu nostalgicky, jsme si to s kapelou tentokrát užili.
GENESIS
Turn It All Again Tour, 20. června 2007, Praha. Pořádala agentura Live Nation/Interkoncerts.
Hodnocení iDNES.cz: 80%
