Pak jej uchopí do výše a plují spolu vzduchem: muž a bagr spolu tančí milostný duet.
Tím mužem je tanečník Philippe Priasso z francouzské skupiny Beau Geste, která objevila krásu těžké techniky. Své představení Něžný bagr předvedli v rámci divadelní výstavy Pražské Quadriennale včera na náměstí Republiky.
Technika těžká a něžná
"Na to, že bagr může být něco romantického, jsme přišli, až když jsme s ním začali pracovat. Jednou jsme pozorovali stroj při práci a uvědomili jsme si, že má velmi ladné pohyby, podobné lidským. Choreograf Dominique Boivin se na věci vždy dívá tak, že v nich hledá skrytou krásu," říká Priasso.
Kostra inscenace vznikla za týden. "Začali jsme improvizovat, tak se zrodilo mnoho figur. Představení se stále vyvíjí v závislosti na tom, jaký stroj máme k dispozici," líčí.
Stroj totiž skupina nevozí na turné s sebou, ale pronajímá si jej. "Pokaždé tančím s jiným typem bagru, což skýtá nové možnosti. Na stroj se díváme jako na loutku, které se snažíme vetknout duši," vysvětluje Priasso. Když tančí, divákům chvílemi zatrne – třeba když roluje sudy těsně pod rypadlem, stačila by drobná chyba a kov lžíce by mu rozbil lebku.
"Nad tím jsme příliš nepřemýšleli, to by představení nemohlo vzniknout. Na nebezpečí nemyslím, neměl jsem nikdy víc než pár modřin. Na začátku to bylo těžké, musíte mít absolutní koncentraci. Nyní se s bagrem tak známe, že mě ani neškrábne," konstatuje tanečník.
Skrytý řidič
Na tom mají zásluhu ještě dva lidé. Především řidič bagru, technik skupiny Eric Lamy, který se kvůli inscenaci naučil stroj řídit. Jeho výhled je však omezený a kabinu pokrývají speciální fólie.
Dolaďovat pohyby stroje mu pomáhá poslední účastník inscenace, Christine Erbé s vysílačkou. Přestože pozornost zůstává upřena jen na tanečníka, "bagrista" Lamy nelituje: "Pro mě je dostatečnou odměnou, že po představení otevřu kabinu a jdu se s Philippem poklonit."
Bagr se v podání těch dvou mění ve skutečnou taneční partnerku, ostatně ve francouzštině je bagr ženského rodu. "Chceme hlavně vzbouzet emoce. Záměrně nepřeháním teatralitu, mohl bych dělat zamilovaná gesta, ale tím bych nedal divákům šanci pro vlastní představivost. A publikum se dojímá – občas se dokonce někdo rozpláče," líčí Priasso.
Umocňovat dojem pomáhá lyrická hudba, jež přehlušuje motor stroje. "Zkoušeli jsme elektronickou hudbu, ale to nefungovalo. Romantická melodie přináší lidskost, oživuje stroj."
Priasso, choreograf Boivin a technik Lamy se díky inscenaci obstojně vyznají v typech a odlišnostech bagrů různých značek, ale jiná těžká technika je neláká: bagr má totiž podle nich nejširší škálu pohybů, ostatní stroje pracují podstatně primitivněji. Zato s bagry mají velké plány – sní o inscenaci, v níž by spolu tančilo víc strojů a tanečníků dohromady.
