Sám Michael Chabon tehdy podotkl, že právě při psaní dřívějšího titulu si uvědomil, že žánrové záležitosti přímo zbožňuje, což Jonathan Burnham z autorova kmenového nakladatelství HarperCollins doplnil tvrzením, že z tzv. populární literatury čerpali již Dickens a Thackeray.
Neboli od inspirace komiksem přešel Chabon plynule ke klasickému detektivnímu příběhu 19. století, přičemž oba svazky spojuje ještě něco jiného: chmurně tíživá echa holokaustu.
Letitý Sherlock Holmes
Děj Konečného řešení je totiž zasazen do roku 1944, kdy se "stará dobrá Anglie" nevyhnutelně rozpadá: nacisté vybombardovali Londýn a venkovským vikářem je Ind z Keraly, jehož žena-hospodyňka se poprvé po letech manželství platonicky zamiluje. V jejich sousedství pak žije jistý stařec, v němž snad každý čtenář okamžitě rozpozná letitého Sherlocka Holmese, třebaže nikdy není zmíněn jménem. Zároveň tak však přibarvuje atmosféru blížící se až elegii, neboť stařec se nachází na prahu smrti, a navíc to moc dobře ví.
Titul tedy očividně odkazuje hned na několik věcí: kromě reference na hrůzu 20. století, kterou moudře zachovává i český překlad, se tu objevuje nejen Doylův (a potažmo tudíž Holmesův) Poslední problém či případ, jak v doslovu uvádí Richard Podaný, ale též kniha Nicholase Meyera The Seven-Per-Cent Solution (česky Prokletí Sherlocka Holmese, doslovně však Sedmiprocentní řešení), o níž Chabon mluví v rozhovoru přidaném k odeonskému vydání.
A rázem je nabíledni, jaké zde má spisovatel ambice: zkombinovat v podstatě únikovou literaturu s děsivým historickým pozadím, přičemž výsledek nabízí víc otázek než odpovědí. Je židovský chlapec-uprchlík Linus Steinman pouhým němým svědkem, nebo se u něj projevuje syndrom přeživšího natolik, že dočasně ztratil řeč a schopnost normálně komunikovat? A je v rámci detektivního příběhu, jenž je založen na potrestání provinilce, možné, že zrovna ten nejstrašnější zločin vlastně nikdy nedojde odplaty?
Krása skrytá v jazyce
Vyzradit v recenzi děj (a v našem případě i zápletku) je nevhodné, proto jen konstatujme, že vrah je sice dopaden, nicméně záhada čísel recitovaných papouškem poodkryta jen zčásti – což je patrně předurčeno tím, že Chabon honí detektivního i postmoderního zajíce najednou. A byť by kapitola 10 byla coby výprava do mysli onoho opeřence zajímavým narativním trikem, ke gradaci napětí rozhodně nepřispívá – naopak nepříjemně hraničí s umělým, předem vykonstruovaným klišé.
Fanouškům krimi se navíc – i když třeba úmyslně – nedostane strhujícího finále, a krása Konečného řešení tudíž spočívá hlavně v jazyce. Mistrně jsou vykresleny nejen všechny postavy (viz manželé Panickerovi – příjmení překládat netřeba) a ostrovní krajina, ale také celkové ovzduší chřadnoucího impéria a rozjitřené doby, k čemuž vrcholnou měrou přispívá autorovo brilantní zvládnutí průzračných detailů tak, jak jsme si ho vychutnali v povídkách Modelový svět.
Už Deborah Friedellová v prestižním periodiku New York Times zdůraznila, že popisné pasáže jsou opravdu výjimečné, načež dodejme, že tam, kde jsou prodchnuty lehkou melancholií, dokážou téměř pohnout k slzám. Zní-li tedy konec poslední věty "začal tiše, sladce zpívat hlasem ženy, kterou nikdo z nich už nikdy nepotká", Chabonovi rázem odpustíme výše vytýkané manýry – a příznivci krásné literatury i vyznavači detektivek mohou jít klidně spát.
MICHAEL CHABON - Konečné řešení
Přeložili David Záleský a Markéta Záleská. Euromedia Group - Odeon. 112 stran, cena 199 korun.
Hodnocení MF DNES: 80%
