V březnu oslaví sedmadvacáté narozeniny a říká, že je pořád stejná: ráda chodí pěšky, ráda jezdí vlakem, miluje divadlo a záleží jí na kamarádech. A když se jí něco podaří, je šťastná.
Údajně jste prohlásila, že letos budete dělat jen to, co vás baví. Daří se vám to?
Jasně že ne. Myslela jsem to tak, že trochu zpomalím. Ale zatím je ta jízda rychlejší. Možná je to tím, že mě baví to, co dělám.
Loni jste se stala jednou z nejúspěšnějších českých zpěvaček, vaše album Boomerang jednou z nejprodávanějších českých desek. Překvapilo vás to?
Boomerang vyšel u nevelkého, ale pro mě nejoblíbenějšího vydavatelství Tommü Records. Když vyšel, moc se o něm nepsalo. Pak zafungoval Vítr, pak Óčko, pak Eso a já tím pádem měla chuť točit další klipy: Úplně down, Markytánku... a kruh se uzavíral.
Co to pro vás znamená?
Zásadní věc: že písničky můžou přežít, i když vás denně nemydlí v rádiu a nejste v každém hudebním časopisu. Někdy je to dokonce docela fajn. Tahle deska nepřijde na stříbrném podnosu, člověk si ji musí najít sám.
Čekala jste ještě, že se vám podaří takový průlom?
Boomerang je moje osmá deska. Vlastně všechny kromě jedné byly zlaté nebo platinové. Pořád makám stejně, ale loni si toho nějak víc všimli lidé kolem. V tom je ten rozdíl.
Spolupracujete stále s rodiči?
Máma píše vynikající texty a tátovy písničky se zpívají jedna báseň. Baví mě s nimi pracovat a zároveň nacházet další zajímavé lidi, jejichž světy a vidění mě fascinují. Někdy se doplňujeme, někdy překvapujeme a vždycky dojdeme k cíli. Žádná práce napůl.
Už 22. února bude mít premiéru filmový muzikál Kvaska, v němž hrajete hlavní roli. Jak jste se k tomu dostala?
Pracovala jsem s Mirjam Landovou při zkoušení Danova Tajemství a dobře nám to klapalo. Málokdy potkáte někoho, s kým pracujete a naprosto mu věříte. Tady se to děje.
Co se vám na postavě Karin líbilo?
Během filmu se krásně změní. Přestane nosit takovou tu masku, která ji chrání před šrámy a okolím. Zamiluje se a začne si uvědomovat, že záleží na tom, co chce sama. Najednou má zodpovědnost, může se plíst a nevadí to a najde lásku.
Od loňska je z vás doktorka filozofie, hodláte se tomu povolání někdy věnovat?
Na fakultě jsem objevila spousty krásných knížek a směrů, kudy jít. Jsem někdy zoufalá z toho, co všechno nevím. Je toho čím dál víc a víc. Filozofie pro mě není povolání, ale pohled na svět. Jedna z možností, jak se dívat.
Co plánujete pro letošek?
V dubnu a květnu tady nejsem, zkouším v Paříži. Ale makám na nové desce. Tak až s ní budu spokojená, pošlu ji za posluchači.
Máte také někdy vlastně volno? Jak odpočíváte?
3K. Kino, kluci, klid! Jo, a ráda tancuju.
Máte vůbec ještě nějaké nesplněné pracovní nebo osobní přání?
Mám. Aby mě už konečně přestala bolet noha, aby byli doma všichni zdraví, aby jezdilo míň aut a aby už zase bylo teplo.
