Oba pánové přicházejí s již pátou várkou písňových příběhů. Ten jejich styl by se dal nazvat „Hapka a Horáček uvádějí“, stal se téměř institucí a potkává se v něm šanson s popem.
Malé skvosty
Jak jinak nazvat písně, ze kterých vystupují texty spolu s hlasy pěveckých individualit a jež také nabízejí vážná témata v oparu nevážných žánrů?
„A k nohám sochy otce vlasti si přisedají holubi a blázen v plášti naruby snad pod tím pláštěm kosti chrastí,“ zpívá Hana Hegerová v písni Kdo by se díval nazpátek, která zní na albu Strážce plamene.
Není divu, že Hapka s Horáčkem nechávají natočit ke každému songu videoklip. Horáčkovo vidění je obrazné i dramatické a Hapkova hudba mu jde naproti, ať text vypráví příběh nebo maluje symbolickou scénu ve skladbě První noc v novém bytě: „Tehdy jsem zaslech’ píseň z úst smrti na orloji: Všechno vás rozděluje! Jen láska možná spojí.“
Není divu, že skladba se zalíbila Jaromíru Nohavicovi, který ji uhrančivě zazpíval společně se slovenskou zpěvačkou Janou Kirschner. Zdánlivě jednoduchý text je přirozený a plyne jako běžná mluva, jak to má Nohavica rád. I zasněná hudba rámuje náladu, která je spíš melancholická v duchu slov: „Buďto se rozdělíme, nebo nás něco spojí.“
Různé podoby lásky, ba i andělé procházejí písněmi. Těm spíš prospívá, když mají zřetelnější, možná civilnější dějovou linku. Skladba Na hotelu v Olomouci, další skvost alba, vypráví o lásce, která potřebuje změnu. Navíc je tato píseň skvěle vypointovaná, vždyť zpočátku se zdá, že skřípavý hlas Szidi Tóbias přináší zpověď lehké ženy, nikoli věrné manželky. Naříkající balkánské trubky k tomu přidávají pouliční jadrnost.
Ve firmě H + H krotnou i takoví hlasoví raubíři, jako je Daniel Landa, jenž se takřka lyricky rozezpíval ve znamenité písni Otevřete okno, aby duše mohla ven. Přizvukuje mu hlas Báry Basikové v roli anděla. I své sugestivní Díkůvzdání Landa přednesl – takřka podle textu – „hlasem tichým jako svítiplyn“.
Bolest, nadhled, magie
Strážce plamene je snad nejvyrovnanější deska Petra Hapky a Michala Horáčka. I v tom, že do sebe v písních pouští pocity bolesti a nadhledu, nebo v tom, jak tvůrci míchají lásku s magickými či osudovými tématy. Živočišnější, přímočařejší skladby se střídají s vrstevnatými písněmi, jež si člověk potřebuje chvíli zažít.
Vedle zemitého šansonu Nemůžeš usnout III, jejž ze sebe hořce a odhodlaně chrlí Petr Hapka, zní čirá, jemná skladba Sněžná sova. Éterický hlas Jany Kirschner i nebesky zpěvná kytara Michala Pavlíčka v ní vytvářejí dojem křišťálové zimní krajiny. Bluesový, lehce kavárenský song Hlava kance v podání Františka Segráda vyvažuje další chrámově vokální píseň Vidoucí, ale neviděná, které se chopila výtečně česky zpívající a na albu nejčastěji zastoupená Jana Kirschner.
Ve spojení s čistě sejmutou hudbou, ve které lze slyšet každý nástroj, se posluchač dostává spíš v čase nazpátek, ale tak to má asi být. Jistý noblesní tradicionalismus k písním Petra Hapky a Michala Horáčka patří, stejně jako dvouřadové obleky. Ostatně bude zajímavé sledovat, které songy nepropadnou sítem času. Album Strážce plamene jich nabízí velkou porci.
HAPKA & HORÁČEK - Strážce plamene
Universal Music, délka CD 43:07
Hodnocení MF DNES: 80%
