Z té části britské scény, která nereprezentuje výhradně kytarový zvuk, jako by nevycházel nikdo jiný než noví Mikeové Skinnerové nebo Mikeové Skinnerové v sukních.
Touto nálepkou PR manažeři ocejchovali i jednadvacetiletou hvězdičku, jejíž životopis zní tak přitažlivě, že by mohl být smyšlený.
Dcera známého komika navštěvovala privátní školu, kde zlobila. V patnácti dostala od London Records nabídku zpívat s dívčí kapelou, ale jako rozená sólistka odmítla. Přestože se z toho nakonec vyloupli Sugababes, Lily litovat nemusí.
O pár let později na Ibize potkala manažera Audio Bullys George Lamba, který ji k sólové dráze pomohl. Životopis s jistou pýchou zmiňuje, že na Ibize Lily zůstala po dovolené s rodiči. Těm nakukala, že chce strávit pár dní s přáteli, ve skutečnosti ale pracovala v obchodě s deskami a prodávala tanečníkům extázi.
Lamb ji ze šikmé plochy včas vytáhl a šoupnul ji do světa showbyznysu, kde byla mladá Lily jako ryba ve vodě. Hned pourážela řadu kolegů jako Bob Geldof, Kylie Minogue, Sandi Thom nebo Carl Barat a když se jí zeptali, jak oslavila první místo hitparády, kterého dosáhla se singlem Smile, odpověděla slovem „gak“, což je slangově kokain. Hned to sice obrátila v žert, přesto toho byly druhý den plné noviny a publicita Lily Allen zase povyrostla.
Bylo by ale nefér neuvést, že hlavním důvodem popularity Lily je její vydařený debut Alright Still, na kterém se přes inteligentní holčičí pop pouští i do lehčího grimeu nebo dubu se sarkastickými a upřímnými texty. „Nejsem žádný velký muzikant, nerozeznám kytaru od baskytary, ale jsem velký hudební fanda. Když se mi něco líbí, poslouchám to furt dokola a dokola, dokavaď mi z toho není zle,“ směje se Lily.
