Film umí obrátit realitu naruby. Úřad práce Most, hlásá tabule na pražské matematicko-fyzikální fakultě. Místo studentů před ní postává dav převážně snědých čekatelů na podporu v nezaměstnanosti.
A do rezavého náklaďáčku se soukají Pat a Patachon romského typu, barvití i uválení, v hučkách, do kterých by jim člověk hodil pětikorunu. Bolek Polívka a Marián Labuda.
Tři muži na cestě
„Jen to nechte, k nám to sedí,“ volá Labuda, když kdosi převrhne koš plný odpadků. Polívkovi ještě dolepují knír, než se vyšplhá do kabinky, kde sotva složí nohy pod volant.
Bude totiž řidičem, který svého kamaráda čili Labudu a jeho syna v podání Vítězslava Holuba veze na Slovensko za nevěstou, již mladík nikdy neviděl. Točí se Roming, road movie plná vtipu, citu a temperamentu, s jejímž scénářem vyhrál Marek Epstein cenu Sazky a již režíruje tvůrce úspěšných Účastníků zájezdu Jiří Vejdělek.
„Polívka a Labuda se ve filmu potkali poprvé a dnes spolu točí teprve druhý den, ale ladí jim to. A šikovného nováčka vytáhnou s sebou nahoru,“ těší se režisér. O hlavní dvojici herců měl jasno, ostatní vybíral z široké sítě „tváří a těl“.
Pro Holuba je herecká premiéra po boku Polívky a Labudy zážitek. „Oba jsou skvělí, přirození. I když má každý jiný humor, jde to dohromady. A pořád na sobě pracují,“ říká představitel Labudova syna.
Jeho filmový otec už prý ví, že hlavní je přežít. „Natáčení je hrozně dlouhé. Dokud se ještě nepoužíval kontaktní zvuk a mohlo se popíjet, dalo se to vydržet, ale to už dnes neplatí,“ směje se Labuda.
„Teď je nejdůležitější váš partner. Když pracujete od rána do noci s vážným, seriózním člověkem, je to děs, ale Bolek má v očích humor a zájem pozorovatele, který nás spojuje. Taky máme oba rádi italské herectví, proto mu říkám: Hraj to jako Ugo Tognazzi!“ vzpomíná na italského komika.
Vezu vám zákon!
Polívka má jiný příměr. „Zatím jsme společně účinkovali jen v televizních pořadech, takže říkám, že zakládáme novou tradici jako kdysi dvojice Pištěk-Nedošínská. Až po deseti filmech se pohádáme, který z nás je Pištěk,“ tipuje.
Kolegův typ humoru podle něj roste ze zdánlivé přísnosti, diktátorství, karatelství a snahy, aby se ostatní báli. „Což charakterizuje hodně velikánů od Napoleona po Labudu,“ žertuje Polívka. A jaký humor patří k němu? „No přece celá široká paleta!“
Vzápětí ji předvede. Polívkův hrdina si totiž chce před cestou vyzvednout podporu, nehodlá však stát ve frontě. Takže vjede s náklaďáčkem do rozzlobeného davu, vytáhne ceduli Zásobování a na pokřik odpovídá: „Já vám vezu zákon, vy šmejdi! Ještě je teplý, rovnou ze Sněmovny, abyste si ho mohli přečíst!“
Zprvu zaražený komparz - jak se dá nadávat slavnému herci? - se brzy rozohní, buší na kapotu a ječí: Jaký zásobování? Jdi do hajzlu! Za chvíli je tak rušno, že režie prosí, aby pana Polívku nepřekřikovali.
„Když se zbaví ostychu, jsou úžasní,“ říká o romském komparzu Vejdělek. „Bude zajímavé, jak sladíme herce a neherce, kdo komu se přizpůsobí,“ dodává nad textem, který je včetně jazyka natolik precizní, že se ho postavy musí držet.
„Ještě si s ním budeme hrát, ale improvizace s neherci známá z filmů 60. let se tady nedá použít,“ vysvětluje. Do kin film přijde v roce 2007.
