Snímky z filmu najdete ve fotogalerii.
Roth se v Hollywoodu uvedl nízkorozpočtovým hororem Cabin Fever, za který se mu dostalo ocenění nejen od kritiky. Chválili ho i kolegové Peter Jackson či Quentin Tarantino.
Druhý z nich se s Rothem spojil při natáčení Hostelu – hororu, jehož natáčení je zavedlo do Česka (které supluje okolí Bratislavy), seznámilo s Michalem Davidem (jeho hudba ve filmu zazní) a který nedávno v amerických kinech předběhl v návštěvnosti King Konga.
A dnes večer Eli Roth uvede Hostel osobně na slavnostní premiéře v Praze.
Proč jste dal nakonec přednost české premiéře před slovenskou?
Nejdřív jsem chtěl jet do Bratislavy, ale potom jsem si řekl, že jsme vlastně všechno točili v Praze, většina mých spolupracovníků je tady doma, byl to první celovečerní snímek českého kameramana Milana Chadimy a první uvedení hudby Michala Davida v Hollywoodu.
Jaké to bylo pracovat v Česku?
Mám z toho ty nejkrásnější zážitky. Když natáčení skončilo, doslova mě od vás museli tahat. A já řval, protože jsem tady chtěl zůstat. Hned jsem věděl, že se musím za každou cenu vrátit, abych tady nahrál hudbu s orchestrem. Tvrdím totiž, že čeští spolupracovníci stojí nade všemi. Jsou lepší, kvalitnější a ochotnější než kdekoliv na světě včetně Ameriky. Vaše země je navíc místo, kde bych chtěl i žít. Přiznám se, že jsem byl hodně znechucený, když jsem se musel vrátit do Los Angeles.
Na chuť jste přišel i české hudbě, která v Hostelu zní.
Chtěl jsem, aby hudba ve filmu byla autentická, taková, aby ji Češi a Slováci hned poznali. Nechtěl jsem, aby Hostel vypadal jako americký film. Ve scénáři je osm různých národností a jazyků, a ty musela propojit právě hudba.
Jak jste vlastně přišel na Michala Davida?
Zvukař Tomáš Bělohradský mi dal poslechnout Tublatanku, Team a další věci od osmdesátých let až po současnost. Přinesl i písničky Michala Davida. Okamžitě jsem se do nich zamiloval. Později jsem se s ním seznámil, on mě pozval domů na večeři a věnoval mi svoje CD. Stal jsem se velkým obdivovatelem jeho práce. V Americe ji nikdo nezná, a tak se mě na autora hudby k Hostelu každý vyptává. Proto asi budeme muset vydat soundtrack.
Proč jste hororový příběh zasadil právě na Slovensko?
Protože Američané vůbec netuší, že existuje. V nejlepším případě si myslí, že jde pořád o jednu zemi – Československo. Mluvil jsem s profesorem na Harvardu o tom, že jedu do Prahy, a on sám o rozdělení dvou států nic nevěděl. Můj film rozhodně není geograficky naučným dílkem, spíš může poukázat na americkou ignoranci vůči okolnímu světu. Pro představu – po prvním promítání Hostelu v Americe jsem dostal otázku: Existuje vůbec nějaké Slovensko, nebo jste si ho vymyslel? To nebyl dotaz od dítěte či někoho negramotného, tak se ptal středoškolský student. Rád bych proto lidem na Slovensku vzkázal, že v Hostelu nejde o jejich zemi, ale o filmový příběh a ukázku stereotypu, za který hlavní postavy, tedy Američané, pořádně zaplatí. Byl bych rád, kdyby si diváci uvědomili, že se mi vedle zábavy jednalo hlavně o to, poukázat na aroganci obyvatel Spojených států.
A to se říká, že vás Quentin Tarantino musel do Hostelu nutit.
Měl jsem režírovat nějaký remake, ale Quentin mi řekl: Eli, jsi scenárista a režisér, máš originální nápady a lidé tě mají rádi za to, jak nahlížíš na svět. Neměl bys předělávat jiné filmy, ale točit vlastní. Tak jsem mu předložil námět na Hostel a on jím byl ohromený. Řekl mi dokonce: To je nejlepší, co jsem kdy četl. To musíš natočit!
Jak se Tarantino podílel na natáčení?
Dal mi první radu: Má-li to být hrůzostrašné, musíš se to snažit udržet v realitě. Proto jsme se snažili vyhnout nadpřirozeným věcem. Váhal jsem také s tím, zda oslovit amerického kameramana. Na to mi Quentin řekl: Můžeš si ho vzít, ale pokud chceš docílit poetiky, oslov Evropana – Čecha nebo Poláka, mají jiný pohled. A tak jsem se seznámil s Milanem Chadimou. Do té doby točil jen reklamy a dělal druhého kameramana na Kletbě bratří Grimmů. Řekl jsem si, že mu dám první příležitost na celovečerní film. Milan pochopil, o co mi jde, a ještě mi pomohl s lokacemi. Řekl jsem mu třeba, co se mi líbí v Českém Krumlově, a on mi nabídl ještě lepší možnost jinde, jako třeba hospodu poblíž nádraží v Poříčanech. To byla velká výhoda.
Byl Tarantino i u toho, když jste film střihali?
Nejen to. Když už jsme se střihačem George Folseyem měli film hotový, přišel Quentin a ještě nám sedm minut odřezal. Předtím jsme si nedokázali představit, že by to bylo možné, ale díky tomu je příběh mnohem rychlejší a hrůzostrašnější.
Hostel má obrovský úspěch. Nechystáte pokračování?
Jsem skálopevně rozhodnutý Hostel 2 natočit. Zaprvé jsem si zamiloval natáčení v Praze a zadruhé měl film úspěch v Americe. Věřím, že se mi povedlo oslovit řadu lidí i mimo okruh fanoušků hororů. Proto bych chtěl v jeho příběhu pokračovat. Zrovna píšu scénář k Hostelu 2. Chtěl bych ho natočit během letošního léta v Praze.
