V Česku existují tři instituce zpravodajské služby. Vojenská zpravodajská služba (SISMI), Bezpečnostní informační služba (BIS), která se zaměřuje na vnitrostátní záležitosti, a Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI).
V některých státech jsou zpravodajské služby orientované dovnitř a do zahraničí spojené, většinou fungují jako oddělené instituce.
Činnost české rozvědky i kontrarozvědky podléhá vládě. V míře upravené příslušnými zákony mají vláda, její členové, parlament a další ústavní činitelé práva služby úkolovat a kontrolovat. Informační služby nesmí sloužit politickým stranám.
Na rozdíl od policie, která vstupuje do hry, až ve chvíli, kdy je spáchán trestný čin, hrají zpravodajské služby hlavně preventivní roli. Odhalují, popisují a hodnotí možná rizika a nebezpečí v oblastech, které jim vymezuje zákon.
CO NEVÍTE O ÚŘADECH- nevíte čím se který úřad zabývá?
- články, odkazy
Čtěte přílohu www.idnes.cz/urady
Rozvědka a kontrarozvědka
Mluvčí ÚZSI Bohumil Šrajer vysvětluje některé rozdíly práce rozvědky ÚZSI a kontrarozvědky BIS. "Na první pohled je největší rozdíl v geografickém vymezení, tedy BIS se orientuje na domácí prostředí a ÚZSI na zahraničí. Pole působení ÚZSI je mnohem větší a tematicky máme také větší záběr," říká.
"Očekává se od nás, že popíšeme a podchytíme potenciální rizika dříve, než přerostou v bezprostřední hrozbu pro tento stát. Z logiky věci je preventivní a ofenzivní prvek v práci rozvědky (ÚZSI) silnější než v práci kontrarozvědky (BIS)."
Odlišná kritéria jsou také ve výběru pracovníků. "Zahraniční rozměr naší práce předpokládá vysoce nadstandardní jazykovou vybavenost, schopnost a ochotu působit v cizím, často velmi rizikovém prostředí, a odolávat stresu."
Bondova MI6 po česku
Staršími a slavnějšími "sestrami" české rozvědky jsou například americká CIA nebo britská MI6, zaměstnavatelka nejslavnějšího agenta Jamese Bonda.
"Nemůžeme se ale úplně srovnávat. CIA i MI6 mají především mnohem širší pravomoci výkonného charakteru. My například nemůžeme nikoho zadržet nebo zatknout. Především sbíráme a vyhodnocujeme informace," vysvětluje Šrajer.
"Staráme se o to, aby stát měl včas důležité informace, které se týkají bezpečnosti, zahraničně-politických zájmů České republiky a ekonomiky. A ty informace získáváme venku," pokusil se tiskový mluvčí ÚZSI popsat laikům, co úřad dělá.
Jedním dechem dodal, že je složité popisovat práci ÚZSI, protože kvůli utajení není možné ilustrovat ji konkrétním příkladem. Stejně tak se nemůže pochlubit úspěchem nebo vysvětlovat neúspěch.
"To je naše velká nevýhoda. Důvod je prostý: Mohli bychom ohrozit úspěch probíhajících nebo budoucích operací a vystavit se nebezpečí naše informační zdroje," vysvětluje Bohumil Šrajer.
"Zůstanu-li v obecnější rovině, mohu potvrdit, že česká civilní rozvědka v nedávné minulosti přispěla konkrétními poznatky k vyšetřování konkrétních teroristických útoků," dodává.
Kamínek do mozaiky
Bohumil Šrajer dodává, že jednotlivé rozvědky hojně a intenzivně spolupracují. "Ne každá služba v mezinárodním kontextu má všechny informace, které by potřebovala. Z různých důvodů. Dám hypotetický příklad."
"Francouzská služba vyšetřuje velký případ a chybí jí kamínek do mozaiky, který máme my. My jim poskytneme tu informaci a jim se to díky naší informaci třeba dostane do úplně jiného kontextu."
"Záleží samozřejmě na úrovni vztahů mezi jednotlivými zeměmi a bezpečnostními službami. Jinak se spolupracuje se službami v rámci NATO a jinak se službami, které jsou mimo ně."
Odtajněné svazky StB
Počátkem října otevřela civilní rozvědka novou badatelnu, kde mohou zájemci studovat dokumenty kolem rozvědné části bývalé komunistické Státní bezpečnosti, takzvané I. správy StB. - více zde
"Chtěli jsme především dát lidem možnost nahlédnout do způsobů práce jednoho z pilířů komunistické represe. Historicky se toho totiž ví více o spolupracovnících všech složek komunistických tajných služeb, než o tom, jak aparát těchto služeb fungoval," domnívá se Bohumil Šrajer.
Úřad chtěl umožnit uživatelům pohodlný přístup k dokumentům, nabízí je proto v digitalizované podobě. "Chceme, aby se s dokumenty mohl seznámit kdokoliv, ne jen úzká skupina historiků."
Podle Šrajera zájem lidí, které do badatelny vede nikoliv profesionální, ale soukromý zájem, narůstá.
