Tentokrát však rozvíjí téma pornofilmů. V džínové bundě, v níž by si ho nezasvěcený fanoušek mohl splést s některou postavou z jeho knih, vyprávěl nedávno ve Vídni o svých filmových projektech, kterými chce zastínit hollywoodské producenty.
Jedna z postav Porna, Šimon Wiliamson, se rozhodne natočit pornofilm, který vyhraje cenu na filmovém festivalu v Cannes. Myslíte si, že popkultura může být ovlivněna pornografií a obráceně?
Pornografie a drogy bývaly dříve součástí undergroundu, ale fungováním kapitalistické společnosti se undergroundová kultura dostala do hlavního proudu. Potíž není v tom, že drogy nebo pornografie jsou špatné, ale v tom, že by měly zůstat na undergroundové scéně. V jejím rámci se lidé mohou vyrovnat se systémem významů, které sami vytvořili, což ve většinové kultuře nejde. Myslím, že stejně tak, jako pornografie a drogy poškozují většinovou společnost, většinová společnost poškozuje je.
Spisovatel Paul Stephan Jungk se obává, že pornografie, která je všude dostupná na internetu, může zničit obecně přijímanou ideu lásky.
To si nemyslím. Láska je univerzální a pornografie ji těžko může ohrozit. V pornoodvětví často bývají lidé se špatným rodinným a sociálním zázemím a pornografie jim dává možnost vytvořit si novou identitu a bohužel také nalézt určité postavení. Mnoho jich bylo předtím vystaveno sexuálnímu zneužívání. Bohužel klišé "co tě nezabije, to tě posílí" v těchto případech nefunguje.
Porno se objeví brzy také jako film stejného názvu a bude ho natáčet Danny Boyle, režisér Trainspottingu. Proč jste se rozhodl pro stejného režiséra?
Trainspotting se mi opravdu líbil a cítil jsem, že tento umělecký tým je prostě nejlepší. Ostatně ti lidé už znají mé postavy.
Připravujete také další film – Meat Trade. Znamená to, že jste se rozhodl skončit s literaturou a soustředit se na film?
Napsal jsem scénář pro Meat Trade, režírovat ho bude Antonia Birdová, moje obchodní partnerka. Jako producent a režisér se angažuji ve dvou filmech: prvním je adaptace románu skotského autora Alana Warnera The Man Who Walks, druhým snímek Soul Crew, ke kterému jsem napsal scénář společně s Deanem Cavanaghem.
Meat Trade je film o dvou mužích, kteří se rozhodnout prodávat mrtvoly na pitvu. Je to ve vašem pojetí komedie, nebo drama?
Nikdy jsem nerozlišoval mezi komedií a dramatem. Je to umělé. Lidi si film zařadí podle svého vlastního pocitu, nerad dávám nálepky. Když se na něco dívám, nesoudím to podle žánru, ale přemýšlím, jestli to funguje, nebo ne. Takže bych řekl, že Meat Trade má od každého něco.
Jste jedním ze spisovatelů, kteří se angažují v charitativní činnosti. Jedním z projektů, na kterých jste se podílel, byla kniha Na víkend do Afriky. Výtěžek z ní byl věnován lidem postiženým válkou. Myslíte si, že by se spisovatelé měli více angažovat v charitě?
Záleží na každém, jak se rozhodne. Já bych měl, protože mám štěstí – mám dostatek času a peněz. Mnoho lidí nemá to štěstí jako já a to je příšerné, sám si pamatuji, jaké to bylo. Nedělám toho tolik, kolik bych měl, ale cítil bych se hrozně, kdybych věděl, že jsem v takové výsadní pozici, ale nedělám vůbec nic. Jsem přesvědčen, že cestování s UNICEF dává více mně, než já dávám UNICEF. A totéž platí i pro ostatní charity.
