RECENZE: Pád třetí říše. Hodný Hitler? Spíše umělá senzace

Na Untergang přišlo v Německu do kin šest milionů lidí. Viděli jej Estonci, Poláci, Francouzi, Norové i Američané. Od příštího čtvrtka se mohou i diváci v Česku přesvědčit, co je pravdy na kontroverzní pověsti díla, jež líčí poslední dny Adolfa Hitlera.

Z filmu Pád třetí říše | foto: Bontonfilm

Po dvouapůlhodinovém popisu – neboť ničím jiným než ilustrací událostí ve velitelském bunkru snímek není – však umělá bublina splaskne.

Vášnivé spory se vedou pod prapory politické korektnosti či historické věrnosti, méně o kvalitách filmu, jenž navíc není dokumentem, takže by si mohl dovolit i rozpornější pojetí než drobné výjevy, kdy je Hitler zdvořilý k sekretářkám, vlídný ke psu, milý k dětem a občas schopný žertu.

Pád třetí říše

50 %

Režie: Oliver Hirschbiegel

Hrají: Bruno Ganz, Alexandra Maria Laraová, Corinna Harfouchová, Ulrich Matthes, Juliane Köhlerová.

Kinobox: 78 %

IMDb: 8.2

Debata, nevyhlíží-li pak "příliš hodný", je scestně dětinská. Dospělý člověk přece ví, že ani největší zločinci historie netrhají mouchám křidélka čtyřiadvacet hodin denně, a fakt, že diktátor poděkuje za večeři, nikterak nezmírňuje jeho nelidské činy, což navíc závěrečné titulky pro jistotu připomínají výčtem obětí druhé světové války.

Neobstojí ani názory, že k Hitlerově "zlidštění" přispívá herec Bruno Ganz. Je sice v gestech věrný, ale nikoli oslnivý. Dobře stupňuje hysterii pocitů zrady, bizarnost, s níž Hitler rozdává funkce, řády a tresty, které už nic neznamenají, sebeklam zlomeného šouravého muže, jenž téměř budí útrpnost.

Ale neobsáhne to hlavní: čím si vlastně tahle troska dokázala získat oddanost davů?

Nekoná-li se senzace kolem Hitlerovy postavy, "zbytek" filmu už ji neobstará vůbec. Nejsilnější je závěr, kdy vůdcova sekretářka Traudl Jungová, jejímž pohledem se vyprávění odvíjí, promluví z dokumentu.

Jinak tradičně vystavěný příběh nepřekvapí obsahem ani tvarem. S pomalou německou důkladností líčí Hitlerovy narozeniny – tanec na palubě potápějícího se Titaniku, důstojnické pikle, úvahy a porady nad mapou, přičemž z konfekčních figurek osobitěji vyčnívá jen Goebbels.

Všechno už tu bylo: bitevní scény, trpící civilisté, školáci proti tankům i taková klišé jako první sněženky, rozbité panenky a poslední dopisy čtené do ztišených krvavých bojů.

Zajímavější motiv v pozadí, jímž je volba smrti jako výraz cti, či prázdné gesto, překryje mechanická přehlídka série sebevražd různými metodami včetně té nejčastěji citované, kdy Magda Goebbelsová postupně zabíjí šest vlastních dětí.

Pád Třetí říše je zkrátka obrázkovým dějepisem zániku: nic míň, nic víc.