Jeho ozdobou měl být kromě Shortera fantastický basista John Patitucci.
Ale nakonec byla Praha svědkem vyrovnaného a nadšeného kolektivního výkonu, v němž dvěma jazzovým superhvězdám zdařile sekundoval suverénní pianista Danilo Perez a bubeník Brian Blade, jehož zásluhou nabrala hudba čtveřice na barvách a emocích.
Shorter, jenž věnoval svou pozornost rovným dílem tenorsaxofonu i sopránce, která jej v sedmdesátých letech proslavila, se ukázal jako pravý duchovní lídr souboru, který má své skladby pod kontrolou, ale dává všem muzikantům dostatek prostoru k vlastnímu sebevyjádření.
Patitucci byl zase pro změnu motorem, energií, která hnala kolektivní výkon kupředu. Dlouho jsme v Praze neviděli tak dokonalého jazzového kontrabasistu.
Všechno muzikantské mistrovství však bylo podřízeno skladbám, jež i v rozsáhlé formě s mnoha improvizovanými momenty držely svůj původní charakter postdavisovské univerzální hudby.
Ta na základě jazzu v sobě spojuje bez předsudků stylem "od každého něco" různé druhy world music, blues i vážnou hudbu do průběžně se odvíjejícího strakatého koberce různých nálad, barev a témat. Kvarteto se soustředilo jen na skladby z Alegríe, jež v živém provedení vyzněly o něco jazzověji než na desce.
Ještě za jedno si Wayne Shorter zaslouží větu obdivu. Ustát v jedenasedmdesáti přes dvě hodiny na pódiu a podat přitom velký muzikantský výkon je samo o sobě úžasné.
 Wayne Shorter Quartet - Kongresové centrum Praha (6. března 2005) |
 Wayne Shorter Quartet - Kongresové centrum Praha (6. března 2005) |
 Wayne Shorter Quartet - Kongresové centrum Praha (6. března 2005) |
 Wayne Shorter Quartet - Kongresové centrum Praha (6. března 2005) |
