"Budou to samozřejmě naprosto rozdílná vystoupení," říká Paavo Lotjonen.
"Před Rammstein máme 40 minut, do nichž se nám vejdou jen dvě nové skladby a jedna čerstvá coververze Metalliky, kdežto na samostatném koncertě se víc soustředíme na novinky. Vždyť jsme právě vydali desku."
Dosavadní průběh turné s německými Rammstein si Lotjonen pochvaluje.
"Mají ohromující show, je to podle mého názoru nejmaskulinnější muzika, jaká na současné scéně existuje. Dobré je, že si nekonkurujeme. Jsme úplně jiní, a tak se naše vystoupení výborně doplňují, nikde si vzájemně neubíráme. Navíc si při přídavku s Rammstein jednu skladbu zahrajeme, což si publikum evidentně hodně užívá, a i pro nás je to silný zážitek."
Nové album se jmenuje jednoduše Apocalyptica. "Lidé si myslí, že jsme se nemohli dohodnout na názvu," usmívá se Lotjonen, "ale bylo to jinak. Měli jsme pocit, že jsme nedávno uzavřeli jednu kapitolu naší existence tím, že jsme vydali výběrové CD a DVD Reflections. A chtěli jsme ten předěl nějak zdůraznit. Toto řešení nám přišlo symbolické, něco jako nový začátek."
Prvním singlem z desky je písnička Bittersweet, na níž spojily své hlasy dvě osobnosti finského rocku: frontman temných Him Ville Vallo a zpěvák melodických Rasmus Lauri Ylonen.
"Známe se s oběma celé věky," vysvětluje Lotjonen. "Úplně první koncert v kariéře, kde jsme předvedli coververze písniček Metalliky, jsme odehráli společně s Him, jejichž repertoár se pro změnu skládal ze skladeb Type O’Negative. A při prvním televizním vystoupení nám zase dělali společnost Rasmus. Takže je to skoro osudové," líčí Lotjonen a pokračuje: "Původně jsme chtěli, aby každý z nich nazpíval jednu písničku, ale když se Ville dozvěděl, že i Lauri má na naší desce zpívat, navrhl duet."
Dva rozdílné rockové hlasy vytvářejí s tóny smyčců jedinečný celek. "Mužských duetů moc není, protože vedle sebe ty hlasy většinou nevyniknou, ale v Bittersweet je tomu právě naopak," dodává cellista.
Dalším hvězdným hostem na cédéčku je již tradičně bubeník metalových Slayer Dave Lombardo, i když tentokrát jen na jediné skladbě: Betrayal/Forgiveness.
"Má hodně práce, ale je to kamarád, tak si čas našel," vysvětluje Lotjonen.
S Apocalyptikou spolupracovala i Marta Jandová, zpěvačka německých Die Happy. "Byl to můj nápad ji přizvat," říká Lotjonen. "Myslel jsem na ni s písničkou Life Burns!, ale té se mezitím chopil Lauri Ylonen. Pak se mi k ní hodila Quutamo – a tu zase ve své mateřštině nazpívala Manu z francouzské polounder- groundové kapely Dolly."
Právě druhou zmíněnou skladbu však nakonec Marta interpretuje – a to anglicky a německy. Všechny tři varianty pak vycházejí na aktuálním singlu Apokalyptiky We weit.
"Je až neuvěřitelné, jak rozdílné ty verze jsou," diví se Lotjonen. "Mají úplně jinou atmosféru, různé jazyky z nich vlastně udělaly úplně jiné písničky."
Škoda jen, že se tento trojjazyčný experiment objevuje jen na limitované edici nového alba. "Na normální verzi jsme to nějak nestihli," směje se cellista.
Od prvního alba Apocalyptiky se v tisku diskutuje o tom, kam dál ještě mohou cellisté zajít a co nového se na tomto poli dá ještě vymyslet. Pokaždé se zdá, že mnoho už ne. A oni vždy s něčím novým a nečekaným zase přijdou.
"Neustále překvapovat, o to nám jde," potvrzuje Lotjonen. "Až to nepůjde, zabalíme to.
