Irský muzikant Bob Geldof, který byl nejprve členem poměrně významné kapely Boomtown Rats, poté sólovým umělcem a osobou, která zorganizovala obří koncert Live Aid z roku 1986, začal telefonický rozhovor ve vlaku do Londýna slovy: „Je mi to moc líto, měli jste fotbalový šampionát vyhrát. Váš tým byl nejlepší a já jsem vám moc fandil.“
Máte s Českou republikou spojen ještě nějaký další zážitek?
Samozřejmě, že mám. A jaký! Kromě toho, že jsem v Praze asi před sedmi lety vystupoval a byl to skvělý koncert, jsem tam přece oslavil šedesátiny Micka Jaggera! Nejdřív jsem se setkal s bývalým prezidentem Václavem Havlem, pak jsem absolvoval koncert Rolling Stones a nakonec narozeninový večírek, který se opravdu vydařil. Vzal jsem s sebou tehdy svou dceru, protože jsem jí chtěl ukázat Prahu, a ona byla nadšená, takže to byla po všech stránkách vydařená akce.
V čem bude vystoupení v Ostravě jiné než váš zmíněný pražský koncert?
Když se nad tím tak zamyslím, bude se asi hodně lišit, a to ze dvou důvodů: jednak nedávno vyšlo album s největšími hity Boomtown Rats, takže při koncertech hraju mnohem víc písniček z repertoáru téhle mé bývalé kapely než obvykle, a za druhé předvedeme poměrně dost skladeb z poslední desky Sex, Age & Death…. Nikdy bych o své vlastní nahrávce neřekl, že je skvělá, na to jsem příliš sebekritický, ale musím bez mučení přiznat, že o tomhle albu si to aspoň tajně myslím. Velmi příznivě ho přijala kritika, celkem slušně se prodává a já jsem přesvědčen, že to je moje nejhotovější, nejvyváženější a nejkomplexnější dílo.
Většině lidí se v souvislosti s vaším jménem vybaví nejspíš dávný hit I Don't Like Mondays, česky Nemám rád pondělí…
Já vím, to je úděl spousty muzikantů, sám jich několik takových osobně znám, takže si vždycky svorně postěžujeme na nepřející osud. Ta písnička je fajn, ale já jsem pochopitelně přesvědčen, že jsem ji stokrát překonal jinými skladbami, po kterých bohužel neštěkne pes. Ale takový je muzikantský život. Kromě toho, přestože je dneska pondělí, asi poznáte, že mám celkem dobrou náladu.
V poslední době se objevily fámy, že připravujete druhý ročník festivalu Live Aid, ale vy jste je rázně popřel. Neštve vás, že se i po těch letech mluví o jediném koncertu, který jste zorganizoval, mnohem víc než o vaší vlastní hudbě?
Ale vůbec ne. Těší mě, že se nám nevídané spojení hudby a politiky tak povedlo a že ta myšlenka je stále aktuální. Hodně tomu pomáhá skutečnost, že současná generace politiků, jako jsou třeba Blair, Clinton či Bush, si tuhle akci citově prožila z pozice diváků a posluchačů, takže je s nimi na toto téma docela kloudná řeč. Také mám samozřejmě radost, když třeba vidím, že se album se záznamem koncertu dodnes dobře prodává, ovšem na druhou stranu to pro mě v současné době není nic důležitého. Můj život je teď kapela, desky a koncerty. Live Aid je sice příjemná, ale přece jen minulost, k níž se rozhodně nehodlám vracet.
 Z punku vzešlý irský rocker Bob Geldof |
