Díky dobře vymyšlené a nápady oplývající zadní projekci by Kraftwerk klidně mohli hostovat v kterékoli galerii. Spíše než koncert to byla více než dvouhodinová hudebně výtvarná akce. Už podstata hudby elektronických klasiků je úmyslně monotónní, strojová, robotická.
Je víc než pravděpodobné, že většina hudby byla předem naprogramovaná, dokonce velká část počítačem upravených vokálů šla ze záznamu. Na pódiu stáli sošně za řídicími pultíky čtyři operátoři v tmavých oblecích, červených košilích a úzkých černých vázankách a často se zdálo, že ani nehýbou rukama, pouze dohlížejí na správný chod přístrojů.
Měnila se jen třídílná zadní projekce, vycházející z typických znaků průmyslového designu od 30. do 70. let minulého století. Proslulé skladby Man Machine a The Robots byly postaveny na vizuálních experimentech Bauhausu, zkrácený Autobahn na časopiseckých kresbách 40. let, výborná cyklistická vsuvka z alba Tour de France Soundtracks byla pojata v černobílém filmovém stylu 50. let, design Computerworldu se záplavou digitálních čísel reflektoval modernější počítačovou grafiku.
Došlo samozřejmě i na obvyklé kraftwerkovské efekty, když se ve skladbě The Robots za pultíky místo umělců objevili roboti nebo když v závěrečné skladbě Music Non Stop hrála hudba dávno po tom, co zvukoví operátoři opustili pódium. Ale vše působilo dojmem strohé sevřenosti a přesného naplánování.
Zážitkem byl i zvuk, který se svou elektronickou čistotou skalpelově zařezával do naplněné a spokojené Lucerny. Publikum odcházelo s dojmem inženýrsky jasného názoru.
 Hudebně výtvarná akce. Skupina Kraftwerk v pražské Lucerně využívala projekce vycházející z průmyslového designu. |
 Hudebně výtvarná akce. Skupina Kraftwerk v pražské Lucerně využívala projekce vycházející z průmyslového designu. |
 Hudebně výtvarná akce. Skupina Kraftwerk v pražské Lucerně využívala projekce vycházející z průmyslového designu. |
 Hudebně výtvarná akce. Skupina Kraftwerk v pražské Lucerně využívala projekce vycházející z průmyslového designu. |
