"V Polsku se tento festival koná již počtvrté, v České republice a na Slovensku se jedná o první ročník této akce, ze které bychom chtěli udělat tradici," uvedla ředitelka distribuční firmy Jana Hloušková.
Šestici snímků diváci mohou poprvé vidět při předpremiérách 28. až 31. března v pražském kině Aero a v královéhradeckém kině Centrál.
Od 1. dubna, kdy přehlídka oficiálně začíná, se budou filmy z nabídky Filmostrady promítat v pražských kinech Lucerna a Village Cinemas na Andělu.
"V následujících měsících bude přehlídka postupně putovat po kinech v dalších českých městech, záleží na zájmu z jednotlivých kin," řekla Hloušková.
V dalších letech chce společnost do programu přehlídky zařadit i promítání slovenských, polských a maďarských filmů.
"Letos jsme měli hodně práce s přípravou prvního ročníku této přehlídky, ale pro příští ročníky plánujeme také návštěvy některých filmových režisérů a filmových delegací," dodala Hloušková.
Kromě filmu Dogville nasadila distribuční společnost do programu přehlídky film Dům bláznů, který režíroval Andrej Končalovskij, či snímek Bodysong režiséra Simona Pumella.
K vidění bude také film Padlé ženy Petera Mullana oceněný Zlatým lvem z mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, snímek Ruská archa režiséra Alexandra Sokurova a španělsko-argentinský film Syn nevěsty, jenž byl v roce 2002 nominován na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční snímek.
| Filmy uváděné v rámci přehlídky Filmostrada |
|
DOGVILLE
Lars von Trier, jeden z nejdiskutovanějších a nejosobitějších evropských filmařů současnosti, natočil ojedinělé dílo, které lze charakterizovat jako drama o krizi morálky.
Trier obsadil i do malých rolí výjimečné herecké osobnosti, dominantou snímku je ovšem subtilní výkon Nicole Kidmanové, která se objevuje ve většině záběrů původně tříhodinového opusu.
Snímek Dogville měl světovou premiéru na loňském festivalu v Cannes, kde se stal událostí přehlídky. Tento kontroverzní snímek uvedený také na loňském MFF v Karlových Varech se dostává do českých kin ve své zkrácené verzi.
Svou netradiční formou se počítá mezi nejvýraznější filmové počiny loňského roku. Snímek získal cenu Felix za nejlepší kameru a režii na Evropských filmových cenách. |
|
RUSKÁ ARCHA
Vysoce ceněný ruský režisér Alexandr Sokurov, klasik současné ruské kinematografie, natočil unikátní esej o kořenech i plodech ruské duchovní kultury jako fascinující, „nekonečný“ tok reality a fikce, pohybů, barev a hudby, trvající bez jediného střihu 90 minut.
Jediným záběrem, ve kterém se objeví přes 2000 herců, 300 let ruské historie, 33 místností petrohradské Ermitáže, se možná dostaneme ke klíči k ruské duši. Průvodcem velkolepými sály, v nichž se prolínají nejrůznější „vrstvy“ dějin, se pro nás od 17. století po současnost stává francouzský diplomat, markýz de Custine, v jehož společnosti se setkáváme s velkými dějinnými osobnostmi jako je Kateřina Veliká či Mikuláš II i s bezvýznamnými pěšáky historie.
Režisér Sokurov byl za toto své dílo oceněn Kruhem sanfranciských filmových kritiků, získal Vision Award na MFF v Torontu a spolu s kameramanem a hercem Sergejem Dreidenem cenu na festivalu ve španělské Málaze. Ruská archa byla úspěšně uvedena v soutěži na MFF v Cannes a kameraman Tilman Buttner a režisér Sokurov za ni získali nominace na Evropskou filmovou cenu Felix. |
|
DŮM BLÁZNŮ
Druhým nahlédnutím do současné ruské kinematografie je nejnovější počin jediného ruského režiséra s hollywoodskou zkušeností Andreje Končalovského. Snímek Dům bláznů představuje podobenství o hranicích normálnosti v současném světě a je inspirován skutečnými událostmi za první čečenské války.
Andrej Končalovskij získal zvláštní cenu poroty v roce 2002 na MFF v Benátkách, cenu UNICEF a byl nominován na Zlatého lva. Na MFF v Bergenu získal cenu za nejlepší film. |
|
PADLÉ ŽENY
Slavný britský herec Peter Mullan, který si v roce 1998 odvezl z Cannes cenu za nejlepší herecký výkon ve filmu Jmenuji se Joe režiséra Kena Loache, se ujal režie příběhu inspirovaného skutečnou událostí z Irska minulého století.
Příběh je drsnou kritikou irské společnosti, která v druhé polovině 20. století „provinilým“ dívkám a ženám na okraji společnosti nedává právo na svobodný život, nýbrž pouze na teror v klášteru milosrdných sester.
Film Padlé ženy uspěl na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, kde získal hlavní cenu Zlatého lva. Dále snímek získal ocenění na festivalech v Torontu, Nesportu, Nantucketu, Los Angeles a dalších. |
|
SYN NEVĚSTY
Tento španělsko-argentinský snímek bez sentimentu mistrně balancuje na hranici mezi komedií a dramatem.
Argentiský tvůrčí tandem scenáristy Fernando Castetse a režiséra Juana José Campanelly spolupracuje již více než dvacet let. Po celovečerním dokumentu „Victoria 392“ (1982) a romantické komedii „El Mismo amor, la misma lluvia“ (1999) společně napsali scénář k filmu Syn nevěsty, jehož ústředním tématem je čtyřicátnická krize.
Film získal od Asociace argentinských filmových kritiků ocenění v osmi z dvanácti kategorií a bodoval na řadě latinskoamerických festivalů. Film byl v roce 2002 nominován na Oscara za nejlepší zahraniční snímek. |
|
BODYSONG
Kinematografie Velké Británie je na přehlídce zastoupena výsostně uměleckým dokumentem režiséra Simona Pumella, který získal cenu za nejlepší britský dokument na festivalu Britského nezávislého filmu a v roce 2003 byl nominován na nejlepší film na MFF v Rotterdamu.
Simon Pumell váže na netradiční střih filmu hudbu anglického hudebníka Jonnyho Greenwooda, kytaristy uznávané britské skupiny Radiohead. Bodysong předkládá panoráma stoleté historie kinematografie, vměstnané do osmdesáti minut za účelem vytvoření střihové mozaiky o zrození, nevinnosti, lásce, sexu, násilí, snech a smrti.
Záběry z filmů, zpráv či záběry natočené amatérskou videokamerou, podbarvené sugestivní hudební stopou vytvořenou Jonnym Greenwoodem, představují desítky minipříběhů vkomponovaných do modelů obrazové metafory nejen o základních věcech života. |
 Nicole Kidman ve snímku Dogville režiséra Larse von Triera. |
