Kosheen nabídli chytlavé, ale velmi inteligentní taneční hity. Z předloňského debutového alba Resist vzešlo několik evropsky úspěšných singlů, kladného přijetí se dostalo i loňskému albu Kokopelli. Kosheen se díky němu před nedávnem dočkali nominace na prestižní cenu BritAwards v kategorii nejlepší taneční projekt.
Před pátečním koncertem poskytla MF DNES rozhovor zpěvačka Sian Evansová.
Za poslední dva a půl roku jste v Česku vystoupili čtyřikrát. Koncertujete tak často ve všech evropských zemích?
Byli bychom sami proti sobě, kdybychom sem tak často nejezdili. Česko patří vedle Anglie, Německa, Polska, ale třeba i Srbska mezi místa, kde máme hodně fanoušků. Pro kapelu není příjemnější věc než publikum, které zná nazpaměť její hity a na koncertě je sborově odzpívá. Já jsem si navíc hned při prvním pobytu zamilovala Prahu, kterou jsem teď poprvé viděla zasněženou a zase mě chytla za srdce.
Z drum'n'bass, odnože undergroundové hudby, jste udělali hity. Jak na to reagovala nezávislá scéna?
Vzešli jsme z ní, inspirovala nás, ale byla to čistě naše volba, že jsme se rozhodli jít na věc trochu jinak. Nechtěli jsme tvořit pouze j
| Recenzi koncertu najdete ZDE |
Proč jste tedy styl, který vám přinesl obrovský úspěch, opustili a na novém albu jste dali přednost kytarovému popu?
Mnoho kapel skončí špatně právě proto, že se opakují tak dlouho, až začnou nudit. Máme stále chuť zkoušet nové věci a nikdy by nás nenapadlo se nějak stylově vyhraňovat. Samozřejmě chceme, aby Kosheen byli něčím charakterističtí, ale toho nedosáhneme hudebním purismem.
Debutové album Resist jste údajně složila z větší části sama v dobách, kdy jste žila mezi travellery, komunitou nekonformních lidí žijících stále na cestách, a po setkání s Markem a Darrenem jste skladbám ve studiu jen dali finální podobu...
Psala jsem si písničky průběžně sama, ale když jsem potkala kluky, vše jsme přepracovali. Vlastně moje návrhy byly takovým materiálem, ze kterého se teprve něco stavělo.
| Servisní článek najdete ZDE |
Jak jste se vůbec dostala k travellerům?
Pocházím z Walesu, kde jsou ošklivá šedá města a krásná příroda. Já se prostě jednoho dne rozhodla, že radši budu žít v lesích s lidmi, se kterými mě něco duševně spojuje, než zůstat frustrovaná ve městě. Wales navíc prošel v 70. a 80. letech hlubokou ekonomickou krizí a ve městech vládl pocit zmaru. V přírodě jsem byla spokojená, k usedlému životu jsem se vrátila, až když jsem čekala první dítě. Přestěhovala jsem se do Bristolu, kde se v hudbě mnohem víc děje. Jednou mě v tamním klubu oslovili Mark s Darrenem: tehdy jsem tam v dobrém rozmaru vyšla sama od sebe na pódium, vzala si od dýdžeje mikrofon a začala improvizovaně zpívat. Mark s Darrenem právě hledali zpěvačku pro svůj nový projekt, byli jsme si sympatičtí. Rychle jsme se domluvili.
Na Wales jste tedy zanevřela?
V žádném případě! Je to můj domov. Wales je i v hudbě, kterou skládám, i když třeba jinak, než to dělají mí krajané Manic Street Preachers. Snažím se aspoň něčím pomáhat i tamním občanským sdružením, která bojují za zlepšení životního prostředí a vlídnější podobu měst. Sice to jde pomalu, ale obrací se to k lepšímu: lidé se začínají mít lépe a díky tomu z nich opět cítíte hrdost na ten krásný kout britských ostrovů.
 Britská skupina Kosheen. |
