„Ohlas seriálů kolísá díl od dílu; kolísání bývá tím výraznější, čím více lidí se dívá. Nicméně vývoj zájmu o novou Nemocnici je atypický,“ uznává analytička České televize Kristina Taberyová.
Obvykle totiž seriály po počátečním poklesu nabírají diváky znovu až v závěru, ale k Nemocnici se začali lidé vracet už při čtvrté části. Odborníci přitom tvrdí, že právě čtvrtý díl vždy rozhoduje.
„Platí-li ještě v dnešní době lety prověřená televizní zkušenost, že u seriálů potvrzuje úspěch až ohlas na čtvrtý díl, pak je Nemocnice předurčena k velkému úspěchu,“ míní Taberyová.
Čtvrtou část Nemocnice vidělo přes tři miliony diváků - 37 procent lidí nad 15 let. Pro srovnání: průměrná sledovanost Šípkové Růženky činila 32 procent a nových Četnických humoresek 28 procent.
Vše o Nemocnici, fotografie či ukázky ze soundtracku najdete ve Speciální příloze iDNES ZDE |
„Zatím máme data jen prvních tří dílů; spokojenost činila 5,8, což je lepší průměr,“ říká Taberyová. Četnické humoresky měly špičkovou spokojenost 8,1, Šípková Růženka nadprůměrnou, 6,4.
Podle výzkumu se ženám Nemocnice líbí o něco více než mužům, což dokládá postřeh diváka, jenž prý zastihl ženu s dcerou u sledování telenovely Kachorra na Nově. „Jak jsem poslouchal ty nemožné dialogy, konečně jsem pochopil, kam na to ti tvůrci Nemocnice chodí a proč se to těm našim holkám líbí,“ svěřil se na internetu.
Ze sálu do blázince |
Zároveň pokračuje snaha vnutit příběhu „znaky nové doby“. Když se dočasně v dobré obrátí milostné trable romské sestřičky, vzpomíná se na Romy v koncentračních táborech. Obavy z privatizace ukážou, proč mít odbory. Sotva Blažej zjistí, že mladšího syna medicína nebaví, což dávno ví i nejospalejší divák, zjeví se rekvizita umělecké moderny - marihuana. Jak odvážné! Zmizelý podnikatel „už sedí na Bahamách“, dívka silných řečí a křehké duše přišla „z děcáku“, na scéně se mihnou černoch i homosexuál. Odstředivost osudů utíkajících z nemocniční půdy ven k „novým“ problémům, ke sváření bazénů či k pozdnímu mateřskému puzení doktorky Čeňkové, se prohlubuje. Další vleklou zápletku, chorobné pátrání dcery doktorky Králové po otci, zahájí věta „třeba je to jen nedorozumění“. Ano, je - přesto vydrží na sedm dílů. Trvá též kuchyňské psychologizování typu „Vzpomínáš? Nač myslíš? Víš, co se mi zdálo?“. Ještě umocňuje dojem, že se zasekla kamera i čas. V líné utrápenosti si divák všímá, jak často mění u Blažejů ložní prádlo a jak se hrdlí o jeden pokoj, ač mají obří vilu. I jediné nosné téma, nejistotu stáří, tu „rozumně rozeberou“ na způsob politických debat, až ji zbaví vší šťávy. Prožvaní i nevěru. Jen dvě herečky ještě drží Nemocnici při zdravém rozumu. Iva Janžurová pozemským humorem a Jana Štěpánková výrazem, jako by všichni kolem spadli z Marsu a ona by s nimi nejraději zatřásla, ne-li vyrazila dveře. Až závěrečné tři díly ukážou, jestli dvě výjimky zastaví procesí papírových loutek mířící do Bohnic. Ale v té době už může být „na práškách“ i zmatený divák. |
Manželé Pěnkavovi. Fotografie ze 4. dílu seriálu Nemocnice na kraji města po 2O letech. |