Tříska: Krále Leara nemám nikdy dost

17. července 2003 11:55

Herec Jan Tříska se na začátku týdne po roční pauze a naposledy vrátil k roli krále Leara na Letních shakespearovských slavnostech v Praze. „S rolí se letos loučím. Nakonec bude mít Lear sto repríz, což je důstojné a krásné loučení,“ říká herec.

O Králi Learovi se říká, že je to hra jako hora, jejíž svahy jsou pokryty těly těch, kteří se ji pokusili zdolat. Máte pocit, že jste stanuli na vrcholu nebo se mu blížíte?
Znovu a znovu si uvědomuji, jak je ten kopec vysoký. Král Lear je fascinující, krásná i drásající hra, které nemáte nikdy dost. Znovu a znovu sedím nad textem a oživuji si významy některých spojení a objevuji věci, které jsem loni či před několika měsíci neviděl. Přirovnal bych to k alpinistovi, který se pomalu posunuje tak, že se zachytí prsty za každou skulinku, aby mohl udělat další klopotný krůček vzhůru.

Zajímala by vás vůbec role, ve které by do poslední chvíle nebylo co objevovat?
To by mě nezajímalo. Role jako Lear vás do jisté míry poznamená. Chtěl bych hrát dalšího Shakespeara v režii Martina Huby. Zároveň si uvědomuji, že je po Learovi těžké najít podobnou výzvu. Martinův tip je Prospero v Bouři, což z nějakého důvodu můj tip není. Možná proto, že jsem v Americe ve velmi dobré inscenaci Bouře hrál Kalibana a celou hru vidím prizmatem této postavy. Zajímal by mě Shylock v Kupci benátském. Od Martina Hilského jsem tuto hru dostal ve spanilém vydání, se zajímavou předmluvou a mnohokrát ji přečetl. Shylock je fantastická, magická postava, u které hodně záleží na výkladu. Kupodivu, doba je vždy podle mě zralá na to, aby se hrál Kupec benátský. Židovský problém se totiž táhne dějinami. Z pohledu herce je zvláštní, že Shylock je vlastně malá role, porovnáte-li její rozsah s Learem, Hamletem nebo Macbethem. Hlavní postavou je přece Antonio, kupec benátský, ale je to vždy Shylock, kdo opanuje inscenaci.

S Learem vstupujete podruhé do stejné řeky. Není předchozí úspěch příliš zavazující?
Tak to je ale se všemi úspěchy v životě! Proto je absolutně vyloučené spokojit se s minulým výsledkem. Cítím to nejen já, ale také celý soubor a režisér Martin Huba. Představte si, že by třeba letos někdo přišel a řekl si: Tak tohle je ten slavný Lear? S tím jděte do háje. Do „stejné řeky“ se chystám i po Learovi. Budeme s americkým režisérem Peterem Sellersem oprašovat Euripidovu tragédii Heraklovy děti pro evropské turné.

V Heraklových dětech hrajete přítele slavného antického hrdiny, zestárlého reka Iolaa, který se na jevišti pohybuje na invalidním vozíku. Jak jste se vyrovnával s tím, že se nemůžete vyjadřovat pohybem, jen slovy?
To je pro mě tragédie. Přivezou mě v kolečkovém křesle na obrovské jeviště před několik tisíc lidí jako mrzáka, který má ruce v klíně. V obrovské aréně jste pro řadu diváků viditelný jako mravenec a nemůžete udělat jediné gesto, jenom se na kratičkou vzdálenost postrkujete loukotěmi. Byla to po Learovi další velká výzva, protože mi nezbylo než všechnu intenzitu emocí zahrát jen hlasem.

Leara letos hrajete s pozměněným obsazením. Jak se vám s novou Kordelií, Edgarem, Regan i Albanym pracuje?
Velmi dobře. Všichni čtyři přišli již na první zkoušku velmi připravení a zkoušeli s ohromnou bravurou. Nové obsazení není oslabením, ale naopak oživením. Jako když z hokejové střídačky vplují na led hoši plní elánu na nabroušených bruslích.

Co vás na úspěchu Leara těší nejvíc? Ceny, ohlas u diváků, nebo poklony Martina Huby?
Divácký ohlas, vždyť pro publikum jsme to dělali! Fascinuje mě, že Leara přijaly všechny generace včetně mladých. Nedovedu si vysvětlit proč, vždyť děti se stavějí proti rodičům a tady mladí fandí nepravděpodobnému hrdinovi, a nikoli dcerám, které se vzbouřily proti otci.

Mezi vámi a Martinem Hubou zavládlo velké porozumění. Daří se vám to i s jinými režiséry?
Myslím, že můj vztah s Martinem je výjimečný. U některých režisérů vím, že musím poslechnout, ale poslechnu váhavě a nerad. Mám v sobě disciplínu, a navíc jsem, jak se říká, gun for hire - námezdní herec.

Po Obecné škole a Řádu jste dlouho žádný český film nenatočil. Teď se proslýchá, že jste nejobsazovanější český herec. Napomohl tomu Lear?
Slovo nejobsazovanější nemám rád, to je zrádná a nevypočitatelná věc. Někdy máte pauzu, pak zas stojíte před množstvím nabídek a může se stát, že si z klobouku vytáhnete zrovna špatný los. Nemyslím, že je to Learem, tak se věci v našem oboru prostě dějí. Navíc se o tom bojím mluvit, protože teď mě čeká pěkná role v Hřebejkově snímku Horem pádem, který má podle mě šanci být dobrým filmem. Jenže pak se dlouho nemusí stát vůbec nic.

Šaška, který si může dovolit varovat a upomínat samotného krále Leara, hrají s mimořádným nasazením Miroslav Táborský (vlevo) v alternaci s Davidem Prachařem.