Originální skladby finské formace jsou výsledkem pro někoho nepochopitelného setkání klasické a metalové hudby.
"Základní vtip je v tom, že kombinujeme dva zdánlivě neslučitelné hudební styly," říká Max Lilja, který společně s Paavo Lötjönenem ve svém karavanu bez hvězdných manýrů poskytoval před úspěšným vystoupením ochotně rozhovory.
Češi si většinou myslí, že Finové jsou především milovníci sauny, alkoholu a hokeje. Platí to i pro členy Apocalyptiky?
Paavo: O sauně a alkoholu se dá říct, že to platí. S hokejem si nejsem tak jistý, vzhledem k tomu, že nám v poslední době nepřinesl příliš radosti.
Max: To byla dost troufalá otázka na úvod rozhovoru, když uvážím, že nás vaše hokejové mužstvo stále poráží.
Jezdíte do Čech rádi, přestože jsme vás dvakrát po sobě připravili o titul světových hokejových šampiónů?
Max: Jasně, je to jenom sport, v Čechách hrajeme už poněkolikáté.
Teď vážně, je pro vás rock a metal oddychem od vážné hudby?
Paavo: Jak kdy, ale když jsem sám, relaxuji obvykle u vážné hudby, i když koncerty s Apocalyptikou jsou velkou zábavou.
Max: Když jsme studovali ve Finsku Sibeliovu akademii v Helsinkách, byla pro nás relaxací metalová hudba. V současné době je to spíše naopak a my si odpočineme spíše při poslechu klasiky.
Vaše muzika jde napříč žánry, domníváte se, že právě tudy vede vývoj světové hudby?
Paavo: Ano, v dnešní hudbě padají různé hranice a myslím, že v budoucnosti bude nadále docházet k propojování a k vzájemnému ovlivňování různých hudebních stylů.
Nedávno jsem slyšel povedené album vašich krajanů To Die For. Sledujete finskou rockovou scénu?
Max: To Die For je jednou z nových kapel, jejich poslední album jsem ještě neslyšel, ale vím, že jsou celkem dobří. Jinak se snažíme poslouchat všechno zajímavé, co ve Finsku i jinde vznikne.
Paavo: Za starších finských kapel mám celkem rád Waltari, kteří jsou prý dost populární i v Čechách.
Hodně muzikantů stojí o spolupráci s Apocalyptikou. Nestáváte se tak trochu módní záležitostí?
Max: Uvědomujeme si to, protože mnoho kapel doma ve Finsku i v zahraničí nás zve ke spolupráci. Občas na to přistoupíme, například se zpěvačkou německých Guano Apes Sandrou Nasic, ale nemůžeme vyhovět všem.
Paavo: Vzájemná komunikace hudebníků po celém světě je nesmírně prospěšná, muzikant může zůstat sám sebou a přitom se obohatit spoluprací s někým dalším.
V Českém Brodě jste již slyšeli několik kapel, netrpěly přitom vaše klasicky vzdělané uši?
Paavo: Jsme tady od rána, takže jsme už něco zaslechli. Pro lidi je hudba prostředkem uměleckého vyjádření nebo způsobem relaxace. Z většiny kapel tady mám pocit, že převládá spíše ta relaxace, ale na takových festivalech to je v pořádku.
