Sen inspirovaný povídkou Jana Weisse totiž vznikal jen coby takzvaný pilot příštího, rozmáchlého projektu podle téhož autora - tedy jako vzorek lákající případné investory budoucího megafilmu na malou ukázku velkého umu zlatých českých ručiček. Čili Sen režiséra Miloše Kohouta měli původně vidět jen odborníci hlavně proto, aby uvěřili, že umíme zacházet s moderními technologiemi. Náhle však Sen vidí platící diváci. A to je rozdíl. Vidí film, nebo raritu?
Sen | |
Režie | Miloš J. Kohout |
Scénář |
Miloš J. Kohout podle předlohy Jana Weisse |
Produkce | Daniel Závorka |
Kamera | Petr Hojda |
Hudba | Jan P. Muchow |
Hrají | Karel Roden Klaudie Osičková Klára Apolenářová |
Délka | 21 minut |
Sen - premiéry | |
Kina | 5. září 2002 |
Ale jaký to vše má účel? I kdyby vstupenka obsahovala návod k použití na způsob popisu děje v opeře - Uvidíte tíživé přeludy muže pronásledovaného dávnou tragédií - i pak se Sen vymyká zákonům filmu. Stojí mimo hodnotící kategorie dobré - špatné. Je to právě a pouze sen, takové volné fantazijní cvičení studenta FAMU, který našel bohatého sponzora. Je to noční můra, filozofický horor, čirá kafkárna, pocitová sci-fi, výkřik existenciální úzkosti, případ pro psychiatra. Nebo je to pouze druh řemeslného experimentu pro experiment, kde je možné vše: panoptikální figury, stylizace bez hranic, hra na nesmysl.
Servisní článek k filmu najdete ZDE. |
Fotografie z filmu Sen. |
Fotografie z filmu Sen. |
Fotografie z filmu Sen. |
Fotografie z filmu Sen. |
Fotografie z filmu Sen. |
Fotografie z filmu Sen. |
Fotografie z filmu Sen. |
Fotografie z filmu Sen. |
Fotografie z filmu Sen. |
Fotografie z filmu Sen. |