Tuzemské televize se poučily a informovaly rychle

Až dosud si člověk neuvědomil, kolik je na obrazovce vody. V nevinných cestopisných dokumentech. V reklamě. V telenovelách, kde se milenci honí na plážích a sprchují pod vodopády. Dokonce i v dětských příbězích - pak vznikaly ty černě ironické zkratky jako počátkem záplav, kdy v České televizi hned po zprávách o hrozbě přívalů hleděl hrdina pohádky O korálových vílách na kulisy pomalované vlnkami a mumlal: „To je vody, to je vody...“

Bezděčná krátká spojení nelze televizím vyčítat, prostě se v těch vypjatých dnech nedala vychytat, ani kdyby se na hledání příliš cynických podobností zřídily zvláštní programové komise.

Divák byl vděčen, že stanice poučené loňským 11. zářím zavedly coby běžnou součást vysílání „smyčku“ textových podtitulků se zprávami. A že se v nich popisovala evakuace v téže chvíli, kdy v horní části obrazovky vyklízeli půl Států kvůli vesmírnému náletu v katastrofickém Dnu nezávislosti, to lze nazvat spíše nešťastnou shodou okolností než bezcitnou schválností Novy.

Ostatně její ředitel Vladimír Železný zmínil, s údivem výjimečně nelíčeným, i volání divaček po repríze Titaniku. Kuriózní přání, ale má svou logiku: výpravná hollywoodská hra na vodní pohromu vypadá vedle skutečnosti tak bezpečně, tak léčivě vzdálená...

Jinak se televize v klíčových dnech chovaly profesionálně. ČT po loňském selhání při útoku na Ameriku důsledně přejala vzor CNN; sice se časem dostala do informačního kruhu, v němž se věci více a méně podstatné hůře rozlišovaly, ale to byla povinná daň nanejvýš užitečnému modelu nepřetržité veřejné služby.

Česká televize

První Mimořádné zprávy ČT vysílané v pondělí 12. srpna dopoledne sledovalo 2,8 procenta dospělých, jejich další vydání před 14. hodinou vidělo už 6,8 procenta a večerní Události 24,32 procenta, tedy více než 2 miliony dospělých, což představovalo 51 z každé stovky lidí sedících v té době u televizorů. Události v úterý 13. 8. sledovalo 27,1 procenta, tedy téměř 2,3 milionu diváků nad patnáct let, a podíl činil 56 ze sta lidí u televize. Povodňové zpravodajství na ČT 1 mělo v průměru celodenní podíl na publiku ve výši 48,74 procenta ze všech lidí u obrazovky.

TV Nova

V pondělí 12. srpna vidělo Televizní noviny 35,5 procenta diváků, což znamená 3 miliony dospělých od patnácti let věku; podíl na publiku, které právě sledovalo některou z televizí, byl 69 procent. V úterý 13. srpna pořad sledovalo 2,85 milionu diváků a podíl na publiku činil 65 procent, ve středu 14. srpna to bylo 2,58 milionu diváků s podílem 67 procent.

Nova se dala na cestu emocí - nicméně patos, jenž v běžné sezoně bez událostí působí směšně, byl tentokrát na místě; nepůsobil nepřiměřeně, naopak se přirozeně snoubil s přehlednou stavbou zpráv. A Prima se držela, ač měla sídlo těsně nad hladinou vylité Vltavy.

Zároveň se zdejší televize naučily od zahraničních rychle i jiná pravidla. Předně začaly sbírat jedinečné lidské příběhy, divácky vděčnější a působivější než prostý výčet faktů - některé tváře a osudy se tak stěhovaly z jedné obrazovky na druhou. A za druhé prodávaly své vlastní nasazení. Nebylo snad dne, aby se ta či ona stanice nepochlubila, kterak jí stoupá sledovanost.

Jenže přišel víkend a přes bláto se přelila vlna povinné, náhle rozpačitě neurčité sobotní zábavy. Alespoň že duo Kaiser - Lábus v Zeměkouli předvedlo, jak ušetřit: seriál Nemocnice na kraji města sehráli s loutkami. Kdyby ten nápad přijaly všechny televize ve všech pořadech, z úspor by na konta obětem záplav přitekla pěkná suma - a mnohdy by divák proměnu hvězdy v pimprle ani nepoznal.