Název Pupendo znamená "malé školní mučeníčko", kde prý nejde o život ani o zdraví, jakýsi obřad zasvěcení v dětské partě, kdy musí nováček vydržet štípnutí kovové mince na holém pupku, aby se pak pyšnil jejím zarudlým otiskem. Podobný rituál, leč v drsnější formě, dnes padá do oblasti takzvané šikany, objevil se i mezi sportovci, kteří prý mlátili mladší hráče do téže části těla medailí.
Ovšem v Hřebejkově snímku jde o symbol puberty, kterou hrdinové snímku zažívali za normalizace, za Husákovy éry před "orwellovským" rokem 1984. Slovy tvůrců, příběh se vrací do časů, kdy "historie v Čechách odplývala pomalu jako kalná voda Vltavy, ovzduší lehce zavánělo zatuchlinou a generaci pražského jara 1968, pamatující záchvěv násilně přervané svobody, protékal život líně mezi prsty". Tak jako Pelíšky zasazené do 60. let líčí i Pupendo osudy dvou protichůdných rodin, rovněž herci se z velké části objevili už v předešlých Hřebejkových dílech.
Hlavní postavou je Bedřich Mára, kterého hraje Bolek Polívka, malíř žijící s manželkou v podání Evy Holubové a se dvěma syny v činžovním bytečku na periferii Prahy. Před lety musel z politických důvodů opustit vedení ateliéru na výtvarné akademii, není v oficiálním Svazu výtvarných umělců, nevystavuje ani nedostává bohaté zakázky. Jen osaměle rozjímá u rybářského prutu.
Protipól představují ředitel školy Míla Břečka alias Jaroslav Dušek a jeho žena čili Vilma Cibulková. Ti se vezou s hlavním proudem a vyznávají tradiční postoj doby: Proč bychom zrovna my měli zůstat stát a šlapat vodu, když jiní plavou kraulem! A generace dětí? Nevěří ve změnu k lepšímu, ani od rodičů nic nečekají, myslí si o nich své. Chodí za školu, čas ubíjejí sněním o útěku za hranice všednosti. Vysněné moře se však zhmotní v pouhé jezero Balaton po sezoně.
Ale k sychravému Balatonu se štáb vypraví až v říjnu. Nyní čeká produkci týden v "bytě rodiny Břečkových" postaveném v ateliéru, odkud přesídlí do interiérů domu ve Střešovicích, poté se vrátí do "bytu druhé rodiny" opět na Barrandově a koncem srpna přijdou na řadu scény v pražských zákoutích.
Na rozdíl od kolegů, kteří se cítí lépe před natáčením nad scénářem nebo s hotovým materiálem ve střižně, je Hřebejk šťastný teď. "Těším se na natáčení, jsem na place rád, mě to baví," říká úspěšný filmař, jenž si za prvotinu Šakalí léta připsal i prvého Českého lva, za Pelíšky přes milion tuzemských diváků a za film Musíme si pomáhat nominaci na Oscara. Nevadí mu ani, že se snímku Pupendo už teď přezdívá Pelíšky 2. "Kdyby Pupendo dopadlo jako Pelíšky, bylo by to přece skvělé, ne?" říká s úsměvem.
 Pelíšky II. Zprava režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo Jaroslav Dušek a Matěj Hanuš Nechvátal. |
 Pelíšky II. Zprava režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo Jaroslav Dušek a Matěj Hanuš Nechvátal. |
 Pelíšky II. Režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo. |
 Pelíšky II. Režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo. |
