Natočil jsem pár slušných filmů, ale také několik komerčních, ne zrovna dobrých, a tím jsem si udělal nálepku komerčního režiséra. A najednou mě přestali brát, vysvětluje Olmer svou tvůrčí pauzu, kdy točil hlavně dokumentární filmy.
Film Waterloo po česku, jehož premiéra se chystá na září, byl hotov v podstatě za třiatřicet dní. Byl natočen na motivy Olmerových povídek, které byly uveřejňovány na pokračování v časopise Playboy. Záměr natočit povídkový film ze života manželských dvojic prý vznikl už před mnoha lety, ale chyběly peníze.
Každá z pěti povídek se odehrává v jiném prostředí, s jinými herci, jediným spojujícím prvkem je „český Belmondo“ Jiří Krampol. Ten vytvořil hlavní role ve všech filmových příbězích. Kromě jeho osoby nebylo o obsazení rolí předem rozhodnuto.
„Zásadně nepreferuji žádné kamarádíčky, ostatně moc kamarádů mezi herci ani nemám. Čili dělám zkoušky a dlouho mi to trvá,“ tvrdí Olmer, jenž o svém stylu říká, že tíhne k lehkosti a improvizaci. „Snažím se poslouchat intuici. I když si věci připravím, vycházím z herců. Nechci jim nic nařizovat za každou cenu.“
Vít Olmer, který ve čtvrtek oslaví šedesátiny, začínal jako úspěšný typ romantického herce, který chtěl zarputile dělat režii. „Jako herec jsem se nikdy neměl rád. Nerad se na sebe dívám. Proto jsem toto povolání rychle opustil,“ vysvětluje po letech svůj životní krok.
Již v roce 1966 zazářil mladý režisér odvážným dokumentem o těžkém údělu české šlechty v socialistickém Československu Občané s erbem, který mu vynesl uznání, ale i pozdější nepříjemnosti. Deset let nesměl pracovat v hrané tvorbě, a tak se věnoval režii dabingu ruských, bulharských a východoněmeckých filmů.
Až roku 1980 dostal šanci Sonátou pro Zrzku. Film získal na dětském festivalu ve Zlíně Hlavní cenu a Olmer mohl dál točit. Přišly dva divácky úspěšné komediální filmy se Zdeňkem Svěrákem v hlavní roli Co je vám, doktore a Jako jed a poté dobový hit Bony a klid. Po listopadu 1989 sklidil úspěch především s filmovým zpracováním Škvoreckého Tankového praporu, který se stal v roce 1997 komerčně nejúspěšnějším snímkem.
Při natáčení posledně jmenovaného filmu se poznal se svou třetí ženou, o dvacet let mladší herečkou Simonou Chytrovou, s níž má desetiletého syna Vítka. „Už jsme spolu třináct let a manželství funguje,“ pochvaluje si novopečený šedesátník, jenž má ještě jednoho dospělého syna z druhého manželství.
19. června 2002 12:06
