Existovali v letech 1984 až 1987. Deset let po rozpadu se znovu vrátili. Byl za tím revival taneční hudby osmdesátých let, který se kolem roku 1997 objevil? "Jistě," odpovídá zpěvák Thomas Anders. "Kus nostalgie veřejnosti v tom určitě byl. Ale také naše chuť oprášit dobrou značku, kterou jméno kapely a jejích písní představovalo. Já i Dieter Bohlen jsme dělali skoro deset let hudbu každý podle svých představ. Možná nebyla tak úspěšná, ale byli jsme v ní šťastni. Před pěti roky jsme oba pocítili potřebu se aspoň na chvíli vrátit," říká Anders.
Co vás kdysi inspirovalo k založení skupiny se jménem Modern Talking?
Já si myslím, že to nebylo pod vlivem Duran Dur an, Culture Clubu nebo Wham!, jak se někdy říká. Znal jsem je sice, líbili se mi, ale já tehdy zpíval běžný německý pop. Jistou inspiraci nezapírám. Když jsme totiž na gramofonové firmě diskutovali, jak by se naše duo mělo jmenovat, jedna sekretářka přišla s myšlenkou, že poslední dobou přináší kapelám štěstí anglické slovo "talk" v názvu. Zrovna totiž letěly taové skupiny jako Talking Heads a Talk Talk. Tak jsme po chvíli došli k Modern Talking.
Kterou písničku z vašeho repertoáru máte nejraději?
Patřím k těm, kdo naprosto neomylně přísahají na tu, kterou jeho skupina natočila jako první. You're My Heart, You're My Soul jsem natočil v říjnu 1984 náhodou. Byl jsem ve studiu právě ve chvíli, kdy Dieter Bohlen dával dohromady základní snímek. Vyzval mě, jestli bych k tomu nepřidal zpěv. Za hodinu to bylo hotovo. Myslím, že tu píseň mám rád i proto, že si pak těžko hledala cestu do hitparád. Všichni nás ujišťovali, že takový hit ještě Německo neslyšelo, ale uplynuly tři měsíce od vydání a skladba nebyla ještě v hitparádě. Všichni byli tehdy hodně nervózní. A pak to vypuklo. Doslova ze dne na den.
Jak se tedy v současné době liší dnešní Modern Talking od těch původních?
Jsme zkušenější, a tím jsme i většími profesionály. Známe hudební průmysl a víme, že za úspěchem stojí tvrdá práce. Možná právě proto se nám návrat tak vydařil. Nezastírám, že jsme to v takovém rozměru ani nečekali. Dokonce jsme se obávali, že svým návratem zničíme naši legendu. Tentokrát to však byl raketový start. Ještě uvidíme.
Vážně? To znamená,že z hudebního hlediska nepřišla žádná změna?
To v žádném případě. Modern Talking představují jasně daný hudební styl, jehož obsah se snažíme naplňovat a měnit pouze minimálně. Mám rád chilloutovou hudbu, obdivuji Luthera Vandrosse a Nancy Wilsonovou, ale už nikdy se k jejich hudbě nedostanu. Modern Talking nelze měnit. Tak si aspoň své oblíbence občas hraji jen tak pro sebe, abych si pročistil mozek. Ale to neznamená, že naši hudbu nemám rád a že se do ní nutím. Znamená to jen to, že za jeden život se toho dá stihnout jen málo.
Patříte k nejtvrději pracujícím umělcům v oboru. Dnes přece není zvykem vydávat desku ročně, a vy přesto po obnovení činnosti v roce 1998 jeden titul ročně vychrlíte...
V polovině osmdesátých let jsme vydávali dokonce dvě alba ročně! Zatím to jde, invence máme dostatek. Ale nevylučuji, že za rok nebo dva zpomalíme tempo. Lidé všeobecně reagují na čerstvé vydání desek pomaleji než před dvaceti roky.
4. dubna 2002 10:31
