"Už asi patnáct let, když bych přišel někam, kde by se mi neřeklo, že dobře vypadám, tak bych si připadal jako v cizině. Nechápu, proč mi to všude říkají? Začalo to před nějakou dobou, a tehdy jsem pochopil, že jsem starý," postěžoval si Vlastimil Brodský.
Domlouvají-li si s ním například novináři schůzku na příští týden, bez váhání kontruje: "Jo, nevím, jestli to stihnete, protože to já už tu nebudu…"
Jeho přítelkyně, tlumočnice a překladatelka Táňa Kühnelová však prozradila, že ve skutečnosti pan Brodský chválu na svůj momentální stav slyší rád a jeho výroky typu: "Sedávám rád u kamen, abych si zvykal na žár kremační pece…" jsou jen jeho typickou maskou.