"To už neplatí, všecky peníze už odešly. Pokud ještě nedorazily na účty věřitelů, faxuji jim příkazy k výplatě, aby byli klidní. Žádal jsem je, ať vydrží, ale chápu, že někteří ztratili nervy," reagoval včera Pomeje. Pohledávky nyní může splatit díky sponzorům a z vratné bezúročné půjčky ve výši osmi milionů korun, kterou získala Andělská tvář od státního fondu kinematografie. "Ovšem jde pouze o doplatky," tvrdí, "většinu všech věcí jsem musel platit předem a v hotovosti včetně kostýmů z Barrandova," říká Pomeje.
Podle věřitelů nešlo o malé částky. Jen v penzionu Anita ve Vranově nad Dyjí, kde padesátičlenný štáb pobýval od 4. září do 3. listopadu, chybělo doplatit přes čtyři sta tisíc korun. Někteří věřitelé se proto dostávali do složitých situací. „Sama na penzion splácím velký úvěr. Musela jsem si půjčit peníze od přátel, abych mohla včas bance zaplatit. Jinak bych se vystavila velkým sankcím a penzion bych asi musela prodat,“ říká jeho majitelka Anna Křenecká, která týdně kontrolovala výpis ze svého účtu s nadějí, že se na něm objeví cifra od Fronda Filmu. "Občas někdo zavolá, že tentokrát už zaplatí. Ale to již slibovali tak dvacetkrát. Termíny odkládají a pořád se nic neděje. Asi čtyřikrát mi zalepili ústa menší sumou, minulý týden uhradili sto tisíc, ale to bylo zatím vše."
Za ubytování a stravu dlužil Fronda Film 68 tisíc korun hotelu Opera v Jaroměřicích nad Rokytnou a 13 tisíc tamnímu zámku, kde se Andělská tvář natáčela. "Pro někoho je to směšná částka, ale nám pomůže uhradit nezbytné výdaje souvisící s chodem zámku," vysvětluje kastelán jaroměřického zámku Radim Petr. Dluhy za sebou producent zanechal i na zámku ve Vranově nad Dyjí - nárokovaných 115 tisíc korun činí 50 procent z celkové sumy, která měla být zaplacena po skončení natáčení loni v září.
"V každém případě mě to poučilo. Kdyby teď přišel jakýkoli filmový štáb, budu chtít zaplatit polovinu předem a druhou půlku tři dny před koncem natáčení. A když to nebude na účtu, řeknu: Je mi líto, běžte,“ dodává Karel Janíček, vedoucí správy vranovského zámku. Věřitelé dokonce uvažovali, že se spojí a budou peníze vymáhat soudní cestou. "Už jsem celou záležitost postoupil našemu právnímu oddělení," říká Janíček.
"Mohu jen opakovat, že všechny dlužné částky už jsem zaslal a že k 13. březnu, kdy má Andělská tvář premiéru, nebude mít na sobě ani korunu dluhů," slibuje Pomeje. Celá aféra má však podle něho obecnější pozadí: "Jednak dluhy mají i jiní producenti, jenže já jsem víc vidět; jednak v tuzemské kinematografii obecně chybějí peníze na velké výpravné projekty."
Režisér Andělské tváře Zdeněk Troška je v nemilé situaci. „Do peněz nevidím, já jsem taky jen najatá síla, nanejvýš se mohu snažit, aby nejdřív dostali zaplaceno ti nejpotřebnější lidé ve štábu," prohlašuje. „Ale na druhé straně se to lidem mimo branži těžko vysvětluje: kamkoli přijedete, neřeknou, že tam točila a nechala dluhy producentská firma, v jejích očích to byl prostě Troška." Pro osmimilionovou půjčku, která zatím potíže vyřešila, má Troška jen hořký komentář: "Mnohý začátečník nezíská půjčku, nýbrž přímo grant. Ale ten já nikdy nedostal, ačkoli mé filmy přinesly do téhož fondu miliony," sčítá Troška diváky svých hitů - koruna z každé vstupenky jde totiž do fondu na novou tvorbu.
Podle věřitelů nešlo o malé částky. Jen v penzionu Anita ve Vranově nad Dyjí, kde padesátičlenný štáb pobýval od 4. září do 3. listopadu, chybělo doplatit přes čtyři sta tisíc korun. Někteří věřitelé se proto dostávali do složitých situací. „Sama na penzion splácím velký úvěr. Musela jsem si půjčit peníze od přátel, abych mohla včas bance zaplatit. Jinak bych se vystavila velkým sankcím a penzion bych asi musela prodat,“ říká jeho majitelka Anna Křenecká, která týdně kontrolovala výpis ze svého účtu s nadějí, že se na něm objeví cifra od Fronda Filmu. "Občas někdo zavolá, že tentokrát už zaplatí. Ale to již slibovali tak dvacetkrát. Termíny odkládají a pořád se nic neděje. Asi čtyřikrát mi zalepili ústa menší sumou, minulý týden uhradili sto tisíc, ale to bylo zatím vše."
Za ubytování a stravu dlužil Fronda Film 68 tisíc korun hotelu Opera v Jaroměřicích nad Rokytnou a 13 tisíc tamnímu zámku, kde se Andělská tvář natáčela. "Pro někoho je to směšná částka, ale nám pomůže uhradit nezbytné výdaje souvisící s chodem zámku," vysvětluje kastelán jaroměřického zámku Radim Petr. Dluhy za sebou producent zanechal i na zámku ve Vranově nad Dyjí - nárokovaných 115 tisíc korun činí 50 procent z celkové sumy, která měla být zaplacena po skončení natáčení loni v září.
"V každém případě mě to poučilo. Kdyby teď přišel jakýkoli filmový štáb, budu chtít zaplatit polovinu předem a druhou půlku tři dny před koncem natáčení. A když to nebude na účtu, řeknu: Je mi líto, běžte,“ dodává Karel Janíček, vedoucí správy vranovského zámku. Věřitelé dokonce uvažovali, že se spojí a budou peníze vymáhat soudní cestou. "Už jsem celou záležitost postoupil našemu právnímu oddělení," říká Janíček.
"Mohu jen opakovat, že všechny dlužné částky už jsem zaslal a že k 13. březnu, kdy má Andělská tvář premiéru, nebude mít na sobě ani korunu dluhů," slibuje Pomeje. Celá aféra má však podle něho obecnější pozadí: "Jednak dluhy mají i jiní producenti, jenže já jsem víc vidět; jednak v tuzemské kinematografii obecně chybějí peníze na velké výpravné projekty."
Režisér Andělské tváře Zdeněk Troška je v nemilé situaci. „Do peněz nevidím, já jsem taky jen najatá síla, nanejvýš se mohu snažit, aby nejdřív dostali zaplaceno ti nejpotřebnější lidé ve štábu," prohlašuje. „Ale na druhé straně se to lidem mimo branži těžko vysvětluje: kamkoli přijedete, neřeknou, že tam točila a nechala dluhy producentská firma, v jejích očích to byl prostě Troška." Pro osmimilionovou půjčku, která zatím potíže vyřešila, má Troška jen hořký komentář: "Mnohý začátečník nezíská půjčku, nýbrž přímo grant. Ale ten já nikdy nedostal, ačkoli mé filmy přinesly do téhož fondu miliony," sčítá Troška diváky svých hitů - koruna z každé vstupenky jde totiž do fondu na novou tvorbu.
