V nástupní zkoušce tedy nový ředitel Berlinale Dieter Kosslick bezesporu obstál. Situaci mu nezkomplikoval svou přítomností ani jeho předchůdce Moritz de Hadeln, který momentálně zasedá v porotě filmového festivalu v Íránu. Kosslick ostatně v úvodu k festivalovému programu neopomněl vyzdvihnout Hadelnovy zásluhy o rozvoj berlínského festivalu a změny, k nimž sám přistoupil, nazval spíš kosmetickými úpravami než radikálním řezem.
Jednou z těch novinek se stalo "mírové narovnání" s festivalem v Rotterdamu, se kterým bývalo Berlinale, časově následující těsně po něm, na válečné noze. Koncepce společné podpory talentovaných projektů může částečně ulomit hrot rivalitě obou přehlídek, ale konkurence v honbě za dobrými novinkami nepochybně potrvá.
Rovněž název sekce Německý film a jeho perspektivy poněkud posouvá koncepci výběru této programové řady, v minulých letech občas zatížené spíše lobbistickými zájmy producentů než skutečnými kvalitami. A účast čtyř německých filmů v soutěži naznačuje, jak velký důraz hodlá nové vedení Berlinale klást na domácí tvorbu.
Jinak obecný princip pro výběr soutěže vyjadřuje podle ředitele slogan "Accept Diversity" - Uznávejte rozdílnost, natištěný na plakátech festivalu. A Kosslick si stojí za tím, že všechna soutěžní díla jsou zaměřena proti nesnášenlivosti, teroru a válce. Dlužno jen dodat, že nazítří po romantickém Tykwerově Nebi skoro jako kontrast předložil festival divákům film Paula Greengrasse Krvavá neděle, vyprávějící o zášti a nenávisti zmítající po léta jinak tak civilizovanou zemí, jako je Irsko.