Kdy se objevil první impuls zpracovat tento příběh a jak to bylo s inspirací skutečnými událostmi?
„V březnu roku 1995 jsem se dozvěděl o případu Emila Novotného, který byl zatčen v Thajsku za pokus o pašování drog. Dva roky na to jsme dělali takovou cyklistickou expedici, při níž jsme se dostali také do Thajska, kde jsem se ve vězení setkal s Emilem Novotným.
Už tehdy bylo vaše setkání cílené. Šel jste za ním, protože jste uvažoval o podobném příběhu jako námětu svého filmu?
„Ano. Scénář ale vznikal šest let a obsahuje nejen příběh Emila Novotného, který byl na počátku hlavní linií. Ovšem potom se na něj začaly nabalovat příběhy dalších lidí, kteří jsou v Thajsku zavření. Měl jsem možnost si dopisovat i s jinými vězni, takže všechny situace a příběhy, které jsou v tom filmu jsou z devadesáti procent pravdivé. Šlo jen o to dát ty příběhy nějak dohromady, aby doprovázely hlavní linii.
Do jaké míry se příběh Patrika ve filmu nakonec odchýlil od původního záměru?
„Poslední verze scénáře je hodně vzdálená. My jsme neměli od Emila Novotného povolení natáčet jeho příběh, takže jsme to - nejen proto - nakonec zasadili do fiktivního státu.“
Toto téma se čas od času v kinematografii objeví. Viděl jste například zahraniční snímky s podobným tématem?
„Viděl jsem většinu snímků s touto tématikou - mám na mysli ty kvalitní filmy. I proto jsem se na svůj film snažil jít trochu z druhé strany, aby nepřipomínal třeba Půlnoční expres, což je asi nejznámější snímek tohoto druhu.“
Jak vznikla spolupráce s Whisconti?
„Nejprve jsem dal producentům scénář, který se nakonec netočil a když se mě Pavel Melounek ptal, co dělám dál, dal jsem tenhle text, jeho to zaujalo, stal se i dramaturgem filmu.“
Jak jste hledal hlavního představitele?
„První podmínkou bylo, že to nesmí být známý herec. Naopak třeba u Honzy Révaie jsme trochu kalkulovali s tím, že bude známej, to se dalo očekávat. Nejhorší ale bylo opravdu nalezení představitele Patrika. Až asi na třetí nebo čtvrtý casting přišel Honza Plouhar a hned po tom, co tam předvedl, jsem měl jasno.
Hledal jste člověka s hereckou zkušeností nebo jste uvažoval i o naturščikovi?
„Musel to být herec, protože Patrik je velká a hodně těžká role, je v ní plno proměn, ten charakter se různě vyvíjí, takže to byla jednoznačně práce pro herce.“
Známou herečku Danu Vávrovou jste zase - snad poprvé v jejím životě - obsadil do záporné role. Jak na to reagovala?
„Já jsem se s ní znal z filmu Početí mého mladšího bratra a tak jsem jí řekl, jestli by byla ochotná hrát opravdovou mrchu. Hrozně se těšila.“
Dana Vávrová je také režisérka, neměla chuť vám do režie mluvit?
„Ne. Měl jsem z toho trošku obavy, ale vůbec ji to nenapadlo.“
Jak probíhalo natáčení v Thajsku? Vy jste tak možná jeli taky s jinými představami.
„Je pravda, že jsme neměli dostatek povolení na všechny lokace v Thajsku a museli jsme to řešit až na místě, což natáčení trochu zdrželo.“
Jak reagovaly místní úřady na vaše natáčení?
„Oni samozřejmě znali scénář dávno před tím, než jsme začali pracovat. Tam existuje Královská filmová komise, která schvaluje všechny scénáře, co se v Thajsku točí. Pro nás to dokonce dopadlo velice dobře. Zatracení byl první zahraniční film o drogách, který se natáčel přímo v Thajsku.“
Natáčení jste rozdělili nejen teritoriálně, ale i technicky - část se točila na video…
„Ale nebylo to z důvodu, že bychom neměli peníze… Video tam přesně plní svůj účel - hlavní hrdina si videokameru točí jakýsi svůj deník a jak se později ukáže možná i alibi…“
Jak jste vybírali představitele pro epizodní role vězňů a dozorců?
„Dávali jsme pozor na to, aby žádný český herec nehrál cizince. Byli to většinou Asiati a černoši, kteří měli trochu zkušenosti s hraním. Jen představitele dozorce Krysy je naturčik, ale ohromný talent.“
Hudba k filmu je debutem frontmana kapely Monkey Business Romana Holého. Proč jste oslovil právě jeho?
„Znal jsem Romanovy věci a když jsem hledal hudebníka pro tenhle film, zjistil jsem Roman má k tomu docela blízko a že by mohlo fungovat spojení hudby, kterou Roman dělá s tím jakoby tradičním asijským žánrem a řekněme asijským popem. Mám z hudby radost a je tam dokonce jeden velký hit z jejich nové desky.“
Vy jste si v Thajsku prožil také jedno nepříjemné dobrodružství, když jste strávil noc ve vězení. Jaké je to být vězněm v Thajsku?
„Bylo mi hrozně, protože jsem zpočátku nevěděl, za co mě zavřeli a zjistil jsem to až druhý den, když mě pouštěli. Bylo to za to, že jsem před lety vyfotil Emila Novotného ve vězení. Oni nějakým způsobem získali propagační materiály k filmu, kde byla mezi výstřižky z českých novin i zmíněná fotka a oni si mě dohledali.“
Bál jste se?
„Bál, protože jsem myslel, že mi třeba někdo něco podstrčil do zavazadla a skončím jako hrdina mého filmu. To by bylo docela pikantní. Ale nebyl jsem jediný. Jednoho z vězňů hraje Američan Curtis Matthew, který byl v Bangkoku měsíc zavřený za držení marihuany.“
Nutil jste herce někdy k nějaké scéně a pak vám jich bylo líto?
„Byly tam fyzicky náročné scény. Třeba zatčení na letišti. Donutil jsem ty lidi, aby šli do Honzy Plouhara co nejtvrději a on měl pak po celém těle obrovské modřiny. To mi ho bylo líto, ale třeba mi někdy poděkuje. Honza Révai se zase jako nekuřák musel ztotožnit s postavou, která si zapaluje jednu od druhý. Postava Tomáše je takový samotář a on tu samotu zahání cigaretou.“
