Třeba úvod prvé části dokumentu Národ bez hlav, věnovaný popravě českých pánů roku 1621, byl filmařsky hluboce nevynalézavý. Z komentáře padaly "mlhy a močály ... ženy a dítky ... kvapně ... inu" a další jazykové archaismy, přidaly se duté řečnické otázky: O čem před smrtí přemýšleli? Budeme mít více štěstí při hledání stop než naši předchůdci? Snad měly slovní kudrlinky zachraňovat chudý obraz - pták krouží nad Bílou horou, turisté stojí před orlojem; takové záběry mohou provázet cokoli od projevu prezidenta k předpovědi počasí.
Teprve po dvaceti minutách vlastivědy začala podstata pořadu, populárně vědecká detektivka čili pátrání po lebkách popravených šlechticů. To už byla velmi zajímavá, byť velmi výběrová podívaná. Ale kdo na ni vydržel čekat přes kronikářský úvod, natož s vědomím, že další týden bude čekat na druhý díl?
Nebo Československo ve zvláštních službách: natolik mimořádný dokumentární cyklus o historii tuzemské rozvědky nepotřeboval úvodní shrnující díl na téma, co vše přinese. Škodil sám sobě. Co chvíli zmínil unikátní detail, pozoruhodný útržek a divák se natěšil - když například slyšel, že zprávy o vojenské intervenci chystané na 21. srpna 1968 unikly tajným službám jen v Maďarsku, odkud je český velvyslanec hned poslal do Prahy, ale nikdy nedošly, neboť radista byl "jejich" člověk. Jenže chytlavý motiv se vzápětí opustil a šlo se dál, k jinému, který se zase jen nakousl.
Čistší by bylo začít rovnou historicky prvním dílem o T. G. Masarykovi. Shrnující úvody, takzvané piloty, mají smysl u hraných seriálů, neboť lákají k prodeji celé série na televizních trzích; tenhle měl příchuť propagační upoutávky. Propagace nevyšla ani včerejší premiéře televizního filmu Den, kdy nevyšlo slunce.
Podle programových informací v tisku, které dodala sama ČT, šlo o režijní práci Jitky Musilové. Leč Musilová psala scénář a režisérka Jitka Němcová jako by neexistovala, ač vytvářela atmosféru i tam, kde děj měl proluky, našla nápaditou Decziho hudbu a pro hlavní roli neotřelou divadelní tvář Petry Jungmanové. Hlavně si však příběh s tajemstvím držel žánr včetně oddalované pointy; a to v dnešním úhoru řemesla vůbec není málo.
I Vladimír Železný vstoupil do nového roku s novinkou. Kritikům báječného Silvestra Novy sice umyl hlavy postaru: nechápou prý televizi a masovou kulturu, měřítka z baletu uplatňují na fotbal... Nemá cenu oponovat, že masová kultura stejně jako balet může být jen dobrá, nebo špatná - a o tom, že kritika píše.
Leč mimořádně tu dostali za uši i zadavatelé reklamy, kteří by na rozdíl od nepolepšitelných kritiků mohli pochopit, jak skvělé místo za mizerných pár set tisíc jim Nova nabízí. Pravda, s větší dávkou reklam by se možná přenos "nováckých" cen Anno netáhl jako nastavovaná kaše, kde za růžového ušáka Zazu děkuje kdejaký dramaturg déle a slzavěji než hvězdný herec za Oscara.
Teprve po dvaceti minutách vlastivědy začala podstata pořadu, populárně vědecká detektivka čili pátrání po lebkách popravených šlechticů. To už byla velmi zajímavá, byť velmi výběrová podívaná. Ale kdo na ni vydržel čekat přes kronikářský úvod, natož s vědomím, že další týden bude čekat na druhý díl?
Nebo Československo ve zvláštních službách: natolik mimořádný dokumentární cyklus o historii tuzemské rozvědky nepotřeboval úvodní shrnující díl na téma, co vše přinese. Škodil sám sobě. Co chvíli zmínil unikátní detail, pozoruhodný útržek a divák se natěšil - když například slyšel, že zprávy o vojenské intervenci chystané na 21. srpna 1968 unikly tajným službám jen v Maďarsku, odkud je český velvyslanec hned poslal do Prahy, ale nikdy nedošly, neboť radista byl "jejich" člověk. Jenže chytlavý motiv se vzápětí opustil a šlo se dál, k jinému, který se zase jen nakousl.
Čistší by bylo začít rovnou historicky prvním dílem o T. G. Masarykovi. Shrnující úvody, takzvané piloty, mají smysl u hraných seriálů, neboť lákají k prodeji celé série na televizních trzích; tenhle měl příchuť propagační upoutávky. Propagace nevyšla ani včerejší premiéře televizního filmu Den, kdy nevyšlo slunce.
Podle programových informací v tisku, které dodala sama ČT, šlo o režijní práci Jitky Musilové. Leč Musilová psala scénář a režisérka Jitka Němcová jako by neexistovala, ač vytvářela atmosféru i tam, kde děj měl proluky, našla nápaditou Decziho hudbu a pro hlavní roli neotřelou divadelní tvář Petry Jungmanové. Hlavně si však příběh s tajemstvím držel žánr včetně oddalované pointy; a to v dnešním úhoru řemesla vůbec není málo.
I Vladimír Železný vstoupil do nového roku s novinkou. Kritikům báječného Silvestra Novy sice umyl hlavy postaru: nechápou prý televizi a masovou kulturu, měřítka z baletu uplatňují na fotbal... Nemá cenu oponovat, že masová kultura stejně jako balet může být jen dobrá, nebo špatná - a o tom, že kritika píše.
Leč mimořádně tu dostali za uši i zadavatelé reklamy, kteří by na rozdíl od nepolepšitelných kritiků mohli pochopit, jak skvělé místo za mizerných pár set tisíc jim Nova nabízí. Pravda, s větší dávkou reklam by se možná přenos "nováckých" cen Anno netáhl jako nastavovaná kaše, kde za růžového ušáka Zazu děkuje kdejaký dramaturg déle a slzavěji než hvězdný herec za Oscara.
