Po řadě alb s Andrejem Šebanem a spol. spolupracoval nyní Richard Müller s Ivanem Táslerem a kapelou I. M. T. Smile, jejíž členové však na desce nefigurují pod názvem kapely. Pět z jedenácti skladeb nového alba složil sám Richard Müller, jednu společně s Ivanem Táslerem a Marcelem Buntajem, čtyři skladby dodal sám Tásler a jedna věc byla převzata z archivu Jaro Filipa. Nese název Planý poplach duše a původně se měla objevit již na albu Nočná optika.
"To je takový zajímavý paradox – ta písnička se jmenuje Planý poplach duše a Jaro Filip zemřel na neplaný poplach duše," vysvětluje Richard Müller, když objasňuje, kde se na desce vzaly tři texty z pozůstalosti Jaro Filipa. „To je velmi magické, až trochu mysteriózní. Asi dva měsíce po Filipově smrti mi zatelefonoval jeho syn, který mi sdělil, že už dva měsíce sedí nad otcovým počítačem, a právě tam objevil několik textů, které Jaro napsal pro mě. Bylo jich celkem asi šest textů, nakonec jsme použili tři - Spočítaj ma, Ráno a Jako vánok. V této souvislosti musím zdůraznit, že
|
´01 | |
| 1 | Už asi nie si |
| 2 | Spočítaj ma |
| 3 | 2 líšky |
| 4 | Cítim |
| 5 | Do čista |
| 6 | Studňa |
| 7 | Ako vánok |
| 8 | Rieka |
| 9 | Ráno |
| 10 | Nahý II. |
| 11 | Planý poplach duše |
I když jsem pracoval s Jaro Filipem, a v plné míře a velmi radostně jsem akceptoval všechny jeho skladby, pořád jsem věděl, že přijde okamžik, kdy si budu mít chuť zase něco složit. Ostatně právě Jarovi jsem tuhle desku velmi spontáně věnoval. Pro mě je to opravdu člověk, jehož absenci pociťuji velmi výrazně. Ovšem je paradoxní, že nikoliv autorsky - dokonce mám pocit, že už jsme pomaličku začínali trpět určitou autorskou impotencí, což se nelze po těch letech divit, či lidsky, protože si nemyslím, že bychom byli ti největší přátelé, kteří kdy existovali. Ale je to člověk, na kterého si denně vzpomenu. Dodnes jsem dokonce nevymazal z mobilu jeho číslo. A taky když jsem dostal prvně do ruky celou desku a strčil ji do přehrávače, přišel jsem na to, má 51 minut a několik vteřin – a Jaro zemřel, když mu bylo jedenapadesát a něco.“
Nové album je pochopitelně opět ve slovenštině, ale nikoliv jako reakce na předchozí album nazpívané na texty Michala Horáčka v češtině. „V případě mé předchozí desky přišla z české strany konkrétní nabídka na natočení české desky, což jsem považoval za přirozenou kontinuitu svého vývoje. A stejně tak jsem nyní cítil jako další přirozený krok natočit album ve slovenštině. To ovšem do budoucna další desku v češtině nevylučuje. Ty předchozí slovenské desky jsem si textoval převážně sám a nyní jsem opět zcela kontinuálně pocítil potřebu přijít s nějakými vlastními slovy.“
Další text, vedle Filipových a Müllerových, dodal ještě Vlado Krausz, dvorní autor Ivana Táslera a I. M. T. Smile. Dostal název Studňa a Müller na adresu této písně dodává: „Z mého pohledu je to nejlepší text z celé desky, úplně mě fascinoval, už když jsem si ho prvně přečetl. Ivan Tásler mi ho ukázal až v průběhu nahrávání, ale okamžitě jsme se rozhodli ho zhudebnit. Ivan sedl ke klavíru a písnička byla hotová během pěti minut. A takhle podobně vznikla i písnička Rieka. To jsou ty požehnané autorské okamžiky.“ Bez nadsázky lze říci, že požehnaný okamžik nenastal jen v případě těchto dvou skladeb, ale celého nového alba Richarda Müllera, které nesporně patří k jeho nejlepším.
 Richard Müller - ´01. Obal alba. |
