"Máme natočené skladby s Lenkou Filipovou, Mirkou Křivánkovou, Janou Koubkovou, Vladimírem Mertou a Oskarem Petrem. Nedávno jsem na kazetách objevil i nahrávky s Janou Kratochvílovou," říká prezident společnosti Bonton. Ke kolekci písní připojil v reedici starší studiovou deskou Jazz Q: Pozorovatelna, jíž se tehdy prodalo na osmdesát tisíc kusů. U příležitosti vydání tohoto dvojalba se Jazz Q se znovu objeví i na pódiu.
Jaká bude sestava?
Budu hrát s kytaristou Lubošem Andrštem, baskytaristou Přemyslem Fauknerem a bubeníkem Jaromírem Helešicem - sestavou, která existovala na desce Zvěsti. Zpívat bude Oskar Petr. Vyjedeme na čtrnáctidenní šňůru a 6. prosince pak proběhne koncert v Lucerna Music Baru, koncipovaný do dvou částí. V první zazní muzika naší kapely, druhá polovina programu se jmenuje Kratochvíl and friends. Přijde i Helena Vondráčková, se kterou jsme kdysi nahráli album Paprsky. To také poprvé vyjde na kompaktním disku.
Odrazí se Jazz Q k nové tvorbě?
Ze všech lidí, kteří se na tomhle projektu podílejí, jsem největší skeptik. V žertu říkám, že mé očekávání lavíruje mezi vraždou a sebevraždou. Myslel jsem, že už nikdo nebude tuhle muziku chtít. Ovšem pokud vznikne poptávka, která bude činit třeba pět klubových koncertů za měsíc, zareagujeme. Když občas hraju v duu s kytaristou Tony Ackermanem, přijdou i děti našich někdejších posluchačů. Jistě, je to malý vzorek, ale jak se muzika přehoupne přes jednu generaci, tak žije. Mé děti, kterým je dvacet a dvaadvacet, si pouštějí už zmíněné Paprsky. Říkají, že to je hip hop; kdo ví, možná ta deska předběhla dobu a mohla by žít novým životem.
V roce 1970 jste navštívil festival na Isle Of Wight, který se zapsal do historie populární hudby. Asi vás hodně ovlivnil...
I když se mi vzpomínky smíchaly do jakési zvukové koule, festival mě dost oslovil. Kytarista Jimi Hendrix tam hrál hudbu, která už vlastně nebyla rocková. Odtud také začaly vycházet nové cesty takových muzikantů jako Milese Davise, Chicka Corey nebo rockerů, kteří cítili jazz. Na Isle Of Wight mi začalo být jasné, co se bude v muzice dít a jak bude vypadat fúze rocku s jazzem.
V sedmdesátých nebo osmdesátých letech jste vývoj hudby sledoval, to bylo na deskách Jazz Q patrné. Zajímáte se také o proudy současné muziky?
Ano i ne. Starší konzervativní člověk spíš poslouchá, co má rád. Jsem vybíravější. Samozřejmě sleduji produkci naší firmy; mám své oblíbence, skupinu Monkey Business nebo zpěváka Dana Bártu - cítím v něm poctivost, někam směřuje.
Jste materiálně zajištěný, nemusíte se hudbou živit. Jaké to je dělat muziku z téhle pozice?
Posledních deset let jsem zasvětil firmě. Teď se mi po muzice stýská, takže tohle je nový začátek. Jistě, nemusím si muzikou vydělávat. Ale kdyby k tomu došlo, komponoval bych třeba filmovou hudbu, po které existuje poptávka. Ostatně pro film skládám pořád, i když si vybírám. A nejraději píšu muziku ke svým himalájským filmům. Rád po Tibetu cestuji a nechávám se tamější hudbou inspirovat.
 Skupina Jazz Q |
 Martin Kratochvíl |
