Hudební stratégové očekávají, že bude největším obchodním soupeřem nové desky Michaela Jacksona na předvánočním trhu. Na londýnské hudební scéně se John Kay spolu se třemi svými spoluhráči vynořil v roce 1992 a klubový úspěch byl tak velký, že ke kontraktu s nahrávací společností došlo skoro okamžitě po prvních veřejných vystoupeních. Jeho původní producent Mike Nielsen při pobytu v Praze vyprávěl, jak se vše událo tak rychle, že kapela měla repertoár jen na jednu desku. "Nebylo z čeho vybírat, a tak jsme začali přidávat na singly různě upravené verze původního hitu, remixy. Neuvěřitelně to zabralo a odstartovali jsme tím trend, který trvá dodnes."
Na úspěchu Jamiroquai se výrazně podepsala televizní stanice MTV a její schopnost vizualizovat hudbu. Charizmatická osobnost Johna Kaye v sobě obsahovala nastupující trend doby - cosi multikulturního, ať už to byl jeho spíše rapperský vzhled s nezbytným kulichem na hlavě, přijaté jméno z indiánského kmene Irokézů
A funk odyssey | |
1 | Feel so good |
2 | Little L |
3 | You give me something |
4 | Corner of the earth |
5 | Love foolosophy |
6 | Stop don´t panic |
7 | Black crow |
8 | Main vein |
9 | Twenty zero one |
10 | Picture of my life |
Hudební spojení lidových kultur různých částí světa - které Jamiroquai ještě posiloval svým prezentovaným obdivem k původním australským obyvatelům - s moderní technologií, kosmickými fantaziemi a jasně deklarovanými ekologickými stanovisky bylo snad první a zároveň nejčistší definicí životního stylu nekonformních proudů mládeže druhé poloviny devadesátých let. Je důležité vědět, že proti temným a negativním náladám pozdní puberty britského kytarového rocku Jamiroquai ve svých písních nabídl pozitivní, někdy až radostnou atmosféru hédonizmu konce století. V jeho skladbách se tak výstižně propojily dva protiklady - vědomí sociální a ekologické odpovědnosti a svět konzumní společnosti, již sice odmítá, ale zároveň je její součástí.
Při všem respektu k osobnosti dnes jedenatřicetiletého zpěváka se objevují výhrady k jeho hudební originalitě. Už u prvního alba Emergency On Planet Earth (1993) se kritika shodla na tom, že nápadně připomíná Stevieho Wondera. A to dokonce k radosti Wonderových obdivovatelů, protože jejich nevidomý oblíbenec je dlouhodobě hudebně neaktivní a zdá se, že i daleko za vrcholem tvůrčích sil. Svou tvář modernizovaného Wondera si Jamiroquai podržel po celá devadesátá léta. Nepochybně mu pomohla i v roce 1997, kdy se po pomalém startu podařilo jeho třetímu albu Travelling Without Moving konečně proniknout na americký trh.
A jak se dostat do světa jménem Jamiroquai? Někteří doporučují cestu přes píseň Deeper Underground z filmu Godzilla. Jiní radí přes slavný hit Virtual Reality z roku 1996. Ale asi nejlepší je skočit rovnou do současnosti. Jen to chce kus volného koberce, protože při jeho (jejich) hudbě se v klidu sedět nedá.
Jamiroquai, fotografie z přebalu alba A funk odyssey. |
Jamiroquai, fotografie z přebalu alba A funk odyssey. |
Jamiroquai, fotografie z přebalu alba A funk odyssey. |
Jamiroquai, fotografie z přebalu alba A funk odyssey. |
Jamiroquai, fotografie z přebalu alba A funk odyssey. |
Jamiroquai, fotografie z přebalu alba A funk odyssey. |
Jamiroquai, fotografie z přebalu alba A funk odyssey. |
Jamiroquai, obal alba A funk odyssey. |