Doktor Roth vrátí vdechnutím cigaretového dýmu život malému Imriškovi. Vojín Cipro získá za svůj milostný výkon hodinky od paní Agáty. Tulák Cyril Polka ukradne jitrnice a jenom svatý Kryštof ho zachrání před hanbou a žandáry. Přichází válka, krajinou se přeženou tři armády a pak zase přicházejí nové slibné časy, zakrátko však nový režim začne opět likvidovat. Krejčímu Ondrášovi znárodní dílnu a zavřou do vězení, zatknou také kněze, a tak krajinka zůstává bez Boha. Hřbitov se pomalu rozrůstá a i z lesa se vytrácí život.
|
KRAJINKA | |
| Režie: | Martin Šulík |
| Námět a scénář: | Martin Šulík, Dušan Dušek |
| Kamera: | Martin Štrba |
| Hudba: | Vladimír Godár |
| Hrají: | Ivan Gontko, Marián Labuda, Věra Galatíková, Jan Kraus, Csongor Kassai, Vilma Cibulková, Jiří Pecha, Jiří Schmitzer |
| Délka: | 110 minut |
| Premiéra: | 15. 2. 2001 |
Šulík je dnes mezinárodně nejuznávanějším slovenským filmařem své generace. První ceny vozil už za středometrážní snímek Staccato z roku 1986, kdy absolvoval režii na VŠMU; pět let poté natočil celovečerní debut Neha a vzápětí film Všetko, čo mám rád, v roce 1997 představil i v tuzemsku Orbis pictus a do loňského povídkového filmu Praha očima... přispěl jednou z nejvýše ceněných epizod.
Krajinka zahájila svou zahraniční dráhu na festivalu v Torontu, je prodána do zemí Beneluxu a zajímá se o ni také německý trh. Krom slovenských herců v čele s Mariánem Labudou se ve filmu objeví i tuzemské tváře, například Jiří Pecha, Vilma Cibulková či Jiří Schmitzer.
Režisér nás zkouší ošálit
(recenze Tomáše Baldýnského)
Upřímně: Krajinka je nejhorší z filmů Martina Šulíka. Je nudný, zdlouhavý, místy trapný a zoufale vypočitatelný. Je tak špatný, že nutí přehodnotit vztah k Šulíkovým předchozím snímkům. Není to příjemné. Přemýšlíte, jak moc jste se dali ošálit (tady spíš ošulit) na odiv stavěnou poetičností jeho Záhrady. Zda Šulíkova umírněná, až opatrná režie má záměrně vyvolat pocit průzračnosti jeho filmů, či spíše zakrývá nedostatek jistoty, ba dokonce zda je jeho poetika upřímná, nebo je to vypočítaná sázka na tradici slovenského magického realismu.
Přitom film začíná pěkně a slibně: němou černobílou montáží, během níž vypravěč uvede do metafory Krajinky - země, která jako by neexistovala, protože na ni nikdo nevzpomíná, Slovenska, jaké bývalo a možná by zase mohlo být, kdyby ho lidé dokázali ze svých vzpomínek znovuvytvořit. Země, v níž žijí silní rázovití lidé, již dokážou překonat středoevropské rány osudu, které ji stíhají. Krajinka vlastně není Slovensko, jaké bylo, ale takové, jaké by ho Slováci rádi viděli. Bez známek Slovenského štátu a Gabčíkova; spíš taková větší zahrada. Do tohoto konceptu mají zapadat drobné příběhy, z nichž režisér a spoluscenárista Dušan Dušek skládají obraz dvacátého století.
A právě scénář je asi největším problémem Krajinky. Jednotlivé epizody, které tvůrci okázale skládají do mozaiky příběhu, jsou tak šedivé a nabubřelé, že výsledek připomíná bublinkovou fólii. Sotva na nějaký z příběhů položíte prst, praskne. Ač se každý snaží tvářit jinak, od romantické prvorepublikové lásky vojáka a vdovy na jednu noc přes klukovské dobrodružství uprostřed armád druhé světové války až k nostalgickému setkání dvou spolužaček po šedesáti letech na sklonku komunismu, jedno mají společné: nudu a nedostatečnou či omletou pointu. Například příběh totožný s příhodou o zuřivém Sibertovi (Jan Kraus), který si při jízdě na motorce oblékal kabát obráceně, jsem poprvé slyšel na pionýrském táboře a ani v deseti letech na mě neudělal valný dojem. Podobně otřepaně působí historka o pasáčkovi, který ve spánku spolkl hada, ještě hůř je na tom story o otci a synovi zabývajícími se pytláctvím. Křivka pocitů se podobá sinusoidě, v níž se střídá cimrmanovský "prvek očekávání" s "prvkem zklamání". Sotva vás režisér uvede do zajímavé základní situace, čekejte jednu ze dvou možností. Dá-li se pointa předpokládat, přijde. Pokud se předpokládat nedá, nedostaví se vůbec.
Příběh nemusí být ve filmu nejdůležitější. Ale pokud jeho absenci stíhá i typicky neodvážná režie a bezradné figurkaření herců - i když z plakátových postav se mnoho vytřískat nedalo, výsledek pak nutně přináší větší zklamání než předposlední Šulíkův film Orbis Pictus, který už narušil autorův hvězdný status daný Záhradou. Pocit z Krajinky není jen rozčarováním ze špatného filmu, nýbrž i pocitem, že vás někdo podvedl.
 Z filmu Krajinka. |
 Krajinka. |
 Krajinka. |
 Krajinka. |
 Krajinka. |
