Podle Moritze de Hadelna, který letošním ročníkem odchází z funkce ředitele Berlinale, Annaudovo dílo dokazuje, "že Německo a Evropa jsou s to úspěšně realizovat tak velkorysý projekt s davovými scénami, na jaký podle dosud vžitých představ měli monopol Američané".
Devítičlenná porota, jíž předsedá americký producent Bill Mechanic, bude posuzovat 24 celovečerních a 11 krátkých filmů a vítěze vyhlásí 18. února. Jako obvykle v soutěži celovečerních snímků převažuje účast velkých světových kinematografií, zejména Spojených států, jež budou ovšem zastupovat hlavně díla vzniklá mimo velké hollywoodské firmy. Patří k nim například Traffic Stevena Soderbergha s Michaelem Douglasem - jeden z favoritů brzkých Oscarů, ale také nový režijní pokus Seana Penna The Pledge s Jackem Nicholsonem. Dvě novinky v této kolekci uvedou proslulí "nezávislí" tvůrci Gus van Sant a Spike Lee.
S rostoucím počtem koprodukcí a mezinárodního hereckého obsazení je nicméně někdy těžké určit národnost díla: typickým příkladem může být vedle úvodního titulu třeba soutěžní film Švéda Lasse Hallströma Čokoláda vyrobený v anglo-americké produkci, jehož ústřední postavu ztvárnila Francouzka Juliette Binocheová a který bude v Berlíně zastupovat Velkou Británii. Barvy Spojeného království budou hájit i nové filmy Johna Boormana, Michaela Winterbottoma a Mikea Nicholse.
Tradičně silné je zastoupení francouzských tvůrců: kromě Patrice Leconta, který soutěží s "pouťovou romancí" Felix a Lola, a Patrice Chereaua, jehož Intimita se celá točila v Anglii, se v soutěži objeví i nový titul představitelky mladší generace Catherine Breillatové, proslulé zejména provokativní Romancí.
Itálie, jejíž účast v soutěžích velkých festivalů nebyla v poslední době právě skvělá, vkládá naděje zejména do filmu Malena. Natočil ho Giuseppe Tornatore, který má na kontě už jednoho Oscara a nyní aspiruje na cenu Americké filmové akademie v několika kategoriích. Druhý italský soutěžní film, Nevědomé sudičky, je dílem režiséra tureckého původu Ferzana Oztepka.
Tak jako většina festivalů, i Berlinale poskytuje značný prostor asijským kinematografiím: v soutěži se představí vedle Japonska a Číny i Tchaj-wan a Jižní Korea. Naproti tomu další kontinenty stejně jako zbytek Evropy jsou v soutěži reprezentovány jen sporadicky: po jednom filmu mají Dánsko, Španělsko, Argentina a Alžírsko, ze všech zemí někdejšího východního bloku se do klání probojovalo pouze Polsko filmem Wojciecha Marczewského Weiser.
Pozoruhodné je ostatně to, že i domácí, německou kinematografii zastupuje v oficiálním programu kromě zahajovacího filmu, který však točil Francouz, jen nízkorozpočtová koprodukce s Řeckem My Sweet Home, natočená režisérem řeckého původu Filippem Tsitosem.
