JSEM OBCHODNÍK
Do velké dvorany Veletržního paláce, kde se koncert koná, se vejdou tři tisíce posluchačů. V neděli by měla být plná. Podle firmy Ticket Pro je v prodeji už pouze několik set lístků po 590 korunách.
David Flower ví, jaký soubor může Praha očekávat: "Dva z těch muzikantů hráli ve skupině Afro Cuban All Stars a jeden zazpíval skladbu na desku Buena Vista Social Club. Ale jinak mohu potvrdit, že to, co uvidíte, nemá se skutečnou Buena Vistou nic společného, i když se pokouší hrát její hity." Minulý týden Flowerova agentura vyhrála soudní spor s německou firmou Gabriel Concert, která tato představení nabízela v Německu. Soud potvrdil, že na ochrannou známku Buena Vista tito hudebníci právo nemají.
Pražský pořadatel, agentura 10:15 Promotion, ústy svého ředitele Jaroslava Stanka namítá: "V Německu jsme koupili program s názvem Live From Buena Vista, ale nikomu netvrdíme, že k nám přijedou ty největší hvězdy." Na svých internetových stránkách ovšem agentura připsala hned k pěti muzikantům poznámku "vystupuje ve filmu BVSC". "To jsou opravdu jména lidí, kteří se ve filmu objevili, ale znalci určitě poznají, že jsou to hlavně hráči z orchestru. Ostatně nejsem muzikolog - dělám obchody," komentuje to Stanko. Prý dostal k dispozici výtečnou nahrávku muzikantů, které do Prahy pozval. "A nemyslím si, že by posluchači měli odcházet z koncertu zklamaní."
NECHME TO TAK
Petr Pylypov, šéf firmy P&J Music, distribuující v Česku soundtrack Buena Vista Social Club, o Stankovi z 10:15 Promotion říká: "On dobře ví, že je akce prezentována zavádějícím způsobem. Ale po pravdě řečeno, dělá propagaci mnohem solidněji než jeho kolegové v Rakousku, kde se před vystoupením stejného souboru objevovaly v novinách fotky zpěváka Ibrahima Ferrera. Jen nenápadně ukrytá byla poznámka, že Ferrer bohužel nemůže přijet."
Ivana Vrbíková, ředitelka distribuční společnosti Artcam, která Wendersův celovečerní dokument Buena Vista Social Club uvedla do tuzemských kin, považuje poprask kolem koncertu za nespravedlivý. "Vždyť je to především velký risk pořadatelů vsadit na takovou hudební alternativu, a považuji za zázrak, že je o koncert zájem. Koneckonců z přijetí filmu jsem taky měla strach, ale chytil se tak, jak se to povede u jednoho z deseti," vzpomíná Vrbíková a věří, že koncert přiživí zájem o film. "Proto jej také od ledna vracíme do distribuce."
Vrbíková nepopírá, že si s pořadateli koncertu vyšli vstříc, k televizní prezentaci hudebního vystoupení jim zapůjčila ukázky z filmu a sama se na koncert chystá. Navíc předpokládá, že na koncert půjdou hlavně ti, "kdo o Bueně Vistě už předem hodně vědí, a tudíž je jim jasné i to, že hvězdná sestava sem prostě přijet ani nemůže, nikdo by ji tady nezaplatil".
NIC NOVÉHO
Obdobné případy jako tento nejsou v hudební branži výjimečné. Na jeden si vzpomněl Borek Holeček z koncertní agentury Rachot. "Když se proslavila skupina rumunských Romů Taraf de Haidouks, brzy se objevilo několik dalších souborů, jejichž jména začínala slovem Taraf."
Rachot pozval do Prahy na konec října zpěvačku Omaru Portuondo, která ve filmu Buena Vista Social Club zazářila. "Koncert budeme prezentovat jinak, vsadíme na jméno zpěvačky. Ale byli bychom proti sobě, kdybychom neupozorňovali, že zpívala v oscarovém filmu. Popularitu kubánské muziky totiž do naší země přinesl právě Wenders," přiznává Holeček a dodává: "Muzikanti ve Veletržním paláci nemusí být špatní. Ale obávám se, že zaměnitelní přece jsou. Je to kubánská kapela, jakých tam mají desítky."
Když se britským nezávislým producentům podařilo donést ke světovému věhlasu nepoškozenou kubánskou tradiční muziku v projektu Buena Vista Social Club, pro etnickou hudbu to znamenalo novou, obecně uznávanější pozici. Přijetí do světa mediální kultury stvrdil stejnojmenný film Wima Wenderse: u nás běží téměř rok. Že by vřelé, civilní a zároveň virtuózní Kubánce chtěl zažít kdekdo, je jasné nejen pražské agentuře 10:15 Promotion: loni přišly v Berlíně na vystoupení (nekompletní sestavy!) pod širým nebem desetitisíce posluchačů.
Kdo tohle ví, musel být ke zprávám o sporadicky propagovaném pražském vystoupení "buenavistovských" Kubánců od počátku skeptický: reálné honoráře originální Buena Visty tuto zprávu posouvají na úroveň zvěsti, že Prince se chystá přijet do Jazz Clubu Železná. 10:15 pochopitelně dávají pozor, aby neprovedli základní přešlap: sousloví i grafická "známka" Buena Vista Social Club jsou dnes chráněným, patentovaným vzorem a i pro samu agenturu je nakonec lepší nelhat. Zamlčovat a aktivně mlžit, to ovšem nakonec není o moc lepší.
Agentura 10:15 Promotion pořádající "show s názvem Live From Buena Vista" si dává pozor, aby někde nemusela prozradit, že kapela se nějak jmenuje: jinak by musela s pravdou ven - totiž že přiváží Soneros de Verdad, projekt mladého ambiciózního kapelníka a producenta Luise Franka. Albová nahrávka téhle sešlosti trochu podezřele vyzařuje nápodobu vzorů: od grafického přiblížení až k horlivému věnování celé desky slavnějším kolegům, jejichž velké fotografie tu figurují. Těžko to svalovat na naivitu a bezelstnost panující v tradiční kubánské kultuře: deska vyšla v Německu.
Z aktuální "pražské" sestavy se tak na původním nejslavnějším albu Buena Vista Social Club podílejí dva perkusionisté. Zpěvák a autor mnoha písní Píu Leyva byl k původnímu projektu přidán později, ve Wendersově filmu ho vidíme jako jednoho z doprovazečů. V "pražské" kapele byl i "buenavistovský" bubeník přezdívaný Puntillita; v prosinci však zemřel. Internetovým pátráním lze ještě dále zjistit, že hudebníky, kteří tvoří kapelu, jež dorazí do Veletržního paláce, lze rovněž slyšet - převážně jako doprovazeče - na jisté afrokubánské sérii alb. Plus je v ní jeden jazzman z kapely Spyro Gyra.
Ad hudba: většina publika asi nebude zklamaná, styl Soneros de Verdad je až příliš stejný, úplná Buena Vista Social Club. Ale není-li někdo špičkou svého oboru, tak či onak se to pozná: Soneros de Verdad hrají a zpívají o poznání sentimentálněji, méně pestře než Buena Vista, je v nich o něco méně individuality a víc obecně sdílené kubánské taneční hudby. Dobrá kapela, jedna z mnoha takových.
Způsob, jakým pořádající agentura dělá pitomce z publika i samotných umělců, nakonec vypovídá nejvíc o ní a o nás. Spoléhá se tu na názor, že v Česku platí následující teze: 1) Kubán ec jako Kubánec. 2) Tradiční hudbu hrají beztak všichni stejně, není to hudba osobností. 3) Publikum, které tuto oblast sleduje, je tak neinformované, že si celou věc můžeme dovolit. 4) A pokud to praskne, můžeme spoléhat na to, že posluchači etniky jsou většinou spíš laskaví, hodní lidé.
Ne všude se agentury chovají takhle. Karibští muzikanti k nám přijíždějí v rámci evropského turné: inzeráty v německých časopisech dokazují, že jinde umějí jejich koncert udělat opravdu pod jejich jménem a podobou.
Do velké dvorany Veletržního paláce, kde se koncert koná, se vejdou tři tisíce posluchačů. V neděli by měla být plná. Podle firmy Ticket Pro je v prodeji už pouze několik set lístků po 590 korunách.
David Flower ví, jaký soubor může Praha očekávat: "Dva z těch muzikantů hráli ve skupině Afro Cuban All Stars a jeden zazpíval skladbu na desku Buena Vista Social Club. Ale jinak mohu potvrdit, že to, co uvidíte, nemá se skutečnou Buena Vistou nic společného, i když se pokouší hrát její hity." Minulý týden Flowerova agentura vyhrála soudní spor s německou firmou Gabriel Concert, která tato představení nabízela v Německu. Soud potvrdil, že na ochrannou známku Buena Vista tito hudebníci právo nemají.
|
Více informací o filmu Wima Wenderse Buena Vista Social Club naleznete ZDE. |
|
Více informací o deskách projektu Buena Vista Social Club naleznete ZDE. |
NECHME TO TAK
Petr Pylypov, šéf firmy P&J Music, distribuující v Česku soundtrack Buena Vista Social Club, o Stankovi z 10:15 Promotion říká: "On dobře ví, že je akce prezentována zavádějícím způsobem. Ale po pravdě řečeno, dělá propagaci mnohem solidněji než jeho kolegové v Rakousku, kde se před vystoupením stejného souboru objevovaly v novinách fotky zpěváka Ibrahima Ferrera. Jen nenápadně ukrytá byla poznámka, že Ferrer bohužel nemůže přijet."
Ivana Vrbíková, ředitelka distribuční společnosti Artcam, která Wendersův celovečerní dokument Buena Vista Social Club uvedla do tuzemských kin, považuje poprask kolem koncertu za nespravedlivý. "Vždyť je to především velký risk pořadatelů vsadit na takovou hudební alternativu, a považuji za zázrak, že je o koncert zájem. Koneckonců z přijetí filmu jsem taky měla strach, ale chytil se tak, jak se to povede u jednoho z deseti," vzpomíná Vrbíková a věří, že koncert přiživí zájem o film. "Proto jej také od ledna vracíme do distribuce."
Vrbíková nepopírá, že si s pořadateli koncertu vyšli vstříc, k televizní prezentaci hudebního vystoupení jim zapůjčila ukázky z filmu a sama se na koncert chystá. Navíc předpokládá, že na koncert půjdou hlavně ti, "kdo o Bueně Vistě už předem hodně vědí, a tudíž je jim jasné i to, že hvězdná sestava sem prostě přijet ani nemůže, nikdo by ji tady nezaplatil".
NIC NOVÉHO
Obdobné případy jako tento nejsou v hudební branži výjimečné. Na jeden si vzpomněl Borek Holeček z koncertní agentury Rachot. "Když se proslavila skupina rumunských Romů Taraf de Haidouks, brzy se objevilo několik dalších souborů, jejichž jména začínala slovem Taraf."
Rachot pozval do Prahy na konec října zpěvačku Omaru Portuondo, která ve filmu Buena Vista Social Club zazářila. "Koncert budeme prezentovat jinak, vsadíme na jméno zpěvačky. Ale byli bychom proti sobě, kdybychom neupozorňovali, že zpívala v oscarovém filmu. Popularitu kubánské muziky totiž do naší země přinesl právě Wenders," přiznává Holeček a dodává: "Muzikanti ve Veletržním paláci nemusí být špatní. Ale obávám se, že zaměnitelní přece jsou. Je to kubánská kapela, jakých tam mají desítky."
|
Nenechat ze sebe udělat pitomce |
Když se britským nezávislým producentům podařilo donést ke světovému věhlasu nepoškozenou kubánskou tradiční muziku v projektu Buena Vista Social Club, pro etnickou hudbu to znamenalo novou, obecně uznávanější pozici. Přijetí do světa mediální kultury stvrdil stejnojmenný film Wima Wenderse: u nás běží téměř rok. Že by vřelé, civilní a zároveň virtuózní Kubánce chtěl zažít kdekdo, je jasné nejen pražské agentuře 10:15 Promotion: loni přišly v Berlíně na vystoupení (nekompletní sestavy!) pod širým nebem desetitisíce posluchačů.
Kdo tohle ví, musel být ke zprávám o sporadicky propagovaném pražském vystoupení "buenavistovských" Kubánců od počátku skeptický: reálné honoráře originální Buena Visty tuto zprávu posouvají na úroveň zvěsti, že Prince se chystá přijet do Jazz Clubu Železná. 10:15 pochopitelně dávají pozor, aby neprovedli základní přešlap: sousloví i grafická "známka" Buena Vista Social Club jsou dnes chráněným, patentovaným vzorem a i pro samu agenturu je nakonec lepší nelhat. Zamlčovat a aktivně mlžit, to ovšem nakonec není o moc lepší.
Agentura 10:15 Promotion pořádající "show s názvem Live From Buena Vista" si dává pozor, aby někde nemusela prozradit, že kapela se nějak jmenuje: jinak by musela s pravdou ven - totiž že přiváží Soneros de Verdad, projekt mladého ambiciózního kapelníka a producenta Luise Franka. Albová nahrávka téhle sešlosti trochu podezřele vyzařuje nápodobu vzorů: od grafického přiblížení až k horlivému věnování celé desky slavnějším kolegům, jejichž velké fotografie tu figurují. Těžko to svalovat na naivitu a bezelstnost panující v tradiční kubánské kultuře: deska vyšla v Německu.
Z aktuální "pražské" sestavy se tak na původním nejslavnějším albu Buena Vista Social Club podílejí dva perkusionisté. Zpěvák a autor mnoha písní Píu Leyva byl k původnímu projektu přidán později, ve Wendersově filmu ho vidíme jako jednoho z doprovazečů. V "pražské" kapele byl i "buenavistovský" bubeník přezdívaný Puntillita; v prosinci však zemřel. Internetovým pátráním lze ještě dále zjistit, že hudebníky, kteří tvoří kapelu, jež dorazí do Veletržního paláce, lze rovněž slyšet - převážně jako doprovazeče - na jisté afrokubánské sérii alb. Plus je v ní jeden jazzman z kapely Spyro Gyra.
Ad hudba: většina publika asi nebude zklamaná, styl Soneros de Verdad je až příliš stejný, úplná Buena Vista Social Club. Ale není-li někdo špičkou svého oboru, tak či onak se to pozná: Soneros de Verdad hrají a zpívají o poznání sentimentálněji, méně pestře než Buena Vista, je v nich o něco méně individuality a víc obecně sdílené kubánské taneční hudby. Dobrá kapela, jedna z mnoha takových.
Způsob, jakým pořádající agentura dělá pitomce z publika i samotných umělců, nakonec vypovídá nejvíc o ní a o nás. Spoléhá se tu na názor, že v Česku platí následující teze: 1) Kubán ec jako Kubánec. 2) Tradiční hudbu hrají beztak všichni stejně, není to hudba osobností. 3) Publikum, které tuto oblast sleduje, je tak neinformované, že si celou věc můžeme dovolit. 4) A pokud to praskne, můžeme spoléhat na to, že posluchači etniky jsou většinou spíš laskaví, hodní lidé.
Ne všude se agentury chovají takhle. Karibští muzikanti k nám přijíždějí v rámci evropského turné: inzeráty v německých časopisech dokazují, že jinde umějí jejich koncert udělat opravdu pod jejich jménem a podobou.
 Kapela, sjednocená v projektu Buena Vista Social Club, na koncertě v Amsterdamu, kde se svojí kamerou natáčel také Wim Wenders. |
 Ry Cooder se svým synem Joachimem projíždějí kubánskou Havanou během natáčení dokumentárního filmu Buena Vista Social Club. |
 Orlando "Cachaito" Lopez, Compay Segundo, Omara Portuondo a Ry Cooder ve filmu Wima Wenderse Buena Vista Social Club. |
 Zadní řada zleva do prava: Orlando "Cachaito" Lopez, Joachim Cooder, Ry Cooder, přední řada: Eliades Ocohoa, Ibrahim Ferrer, Juan de Marcos Gonzalez and Pio Leyva. Všichni ve filmu Wima Wenderse Buena Vista Social Club. |
 Ibrahim Ferrer a Omara Portuondo ve filmu Wima Wenderse Buena Vista Social Club. |
 Ibrahim Ferrer na přebalu svého sólového CD, které nahrál v rámci projektu Buena Vista Social Club. |
 Ibrahim Ferrer na přebalu svého sólového CD, které nahrál v rámci projektu Buena Vista Social Club. |
