V malém zapadákově s malebným názvem „Krásné Kachny“ panuje chronická nuda, nic se tu neděje a obyvatelé už rezignovali i na erotické radosti. V létě však do městečka přijíždí na prázdniny čtrnáctiletá Sibyla a vše se náhle změní. Léto ztracených polibků
Dívka se šíleně zamiluje do čtyřicetiletého vdovce Alexandera, astronoma z místní nevýznamné observatoře, po Sibyle zase beznadějně touží jeho čtrnáctiletý syn Míša. A tak, zatímco kultivovaný gentleman Alexander statečně vzdoruje temperamentu mládí a jeho rafinovaným výzvám, Sibyla si krutě pohrává s city jeho syna.
(Summer or 27 Missing Kisses,
Velké Británie, Francie, Gruzie, Německo)
Režie:
Nana Džordžadze
Scénář:
Irakli Kvirikadze, Maria Svereva, Nana Džo
Kamera:
Phedon Papamichael
Hudba:
Goran Bregovič
Hrají:
Nuza Kuchianidze, Shaco Iashvili, Jevgenij Sidichin, Amalia Mordvinova, Pierre Richard
Délka:
96 min.
Premiéra:
25. 1. 2001
Netypický milostný trojúhelník ještě komplikuje fakt, že po Alexanderovi hází očkem všechny ženy v městečku a emoce, jindy apatických a netečných obyvatel navíc rozdmýchá tajné promítání Emmaneulle v místním kasinu...
Letní lásky a krutosti
(Recenze Mirky Spáčilové)
Kvůli náladě sladce trýznivého dospívání, domácké sešlosti rázovitých figur městečka i té kolonádě zalité měkkým měsíčním světlem, jíž na kole projíždí dívka v noční košili, bývá gruzínský film Léto ztracených polibků přirovnáván k Felliniho Amarcordu. Je na tom hodně pravdy, ale jistou příbuznost vykazuje rovněž s Gedeonovým Indiánským létem - byť namísto zelených jablek tu ve vaně skladují melouny.
Podobně jako Gedeonova hrdinka se totiž i Sibyla přijíždí o prázdninách nudit k příbuzným na maloměsto. Také ona je ve věku, kdy kromě lásky jako by nic neexistovalo: navenek samá ruka, samá noha, uvnitř už přetlak hormonů. Na rozdíl od tiché Kláry však Sibyla své okolí rázně zkoumá, provokuje a šokuje, sebestylizovaná do vyzývavě polonahé světačky mezi místními zápecníky, kteří si právě - vůbec poprvé - promítají pornofilm. A jakmile na první pohled propadne kouzlu zdejšího donchuana, zachovalého čtyřicátníka, se vší prudkostí citu se mu nabízí, vnucuje, pronásleduje ho - a současně si dráždivě pohrává s jeho synem, svým vrstevníkem, jenž jí krade jen platonické polibky.
Dívčin mužný idol, "plavý Tarzan", jak mu přezdívají, je sice sympatický, leč typicky ruský fešák ve stylu Váňušky. Dívčí vkus je prostě nevyzpytatelný, ve čtrnácti letech se potřebujete zamilovat. A pak, v tom Zapadákově nicnedělání a bezčasí, kde se všecko samovolně, přitom malebně rozpadá, tam asi víc frajerů na skladě ani nemají. Zato syn, jenž na otce tiše a stále silněji žárlí, je naprosto přesný, ušatý a zranitelný puberťák.
Milostný trojúhelník obklopuje sousedská galerka lidiček, kteří secvičují Labutí jezero, slaví narozeniny, probírají drby, nemoci, nevěry a navštěvují rezavou loď na souši, jíž velí postava ztělesněná Pierrem Richardem - napůl praotec Noe, napůl baron Prášil. A také oni hlavně touží po lásce; toho léta město ovládlo erotické dusno.
Ornamentálními příhodami a rázovitými postavami se film postupně přehltí, jako by jen sbíral další zábavné bakalářské historky do místní kroniky sexu. Ovšem režisérka Nana Džordžadzeová tak diváky zároveň ukolébává, takže na ně vyhrocený závěrečný zvrat tvrdě udeří a doloží, že prudké první lásky nekončí nutně úsměvnou a melancholickou vzpomínkou po letech. Koneckonců, i to Gedeonovo Indiánské léto poznalo krutost...
 Léto ztracených polibků 2 |
 Léto ztracených polibků |
 Léto ztracených polibků 1 |
 Léto ztracených polibků 3 |
 Léto ztracených polibků 4 |
 Léto ztracených polibků 5 |
 Léto ztracených polibků 6 |
 Léto ztracených polibků 7 |
