Wenders vypráví o radosti, na niž nikdy není pozdě

- Pro četné trofeje za filmový dokument Buena Vista Social Club chodívá na pódium zpravidla jeho autor Wim Wenders. Ale při vší úctě - tentokrát německý režisér jen okouzleně i oddaně slouží lidem, jejichž existenci pro něho objevil hudebník Ry Cooder a kteří by film nezkazili snad ani začátečníkovi s videokamerou.

Ostatně i Wenders natáčel na digitální záznam, jehož výhodou je důvěrná, nepřetržitá bezprostřednost zpovědí a prostředí. Rozdíl v technické kvalitě přitom laický divák sotva postřehne, kdežto pocit takřka reportážní blízkosti tak získává na podmanivé síle, jež se netýká jen lidských portrétů. Nepojmenovaným, nicméně všudypřítomným "hrdinou" snímku je také Havana - město v mrtvém poločase tichého rozpadu.

Mlčenlivé trosky kdysi vznosných paláců dýchají zvláštní, tesklivou dekadencí a mezi nimi se odehrává současná každodennost rozesmáté, jakoby nepodstatné chudoby. To není chaotické hemžení metropole, ale spíše náves, kde mezi vraky amerických veteránů posedávají usměvaví lidé a spontánně se rojí kolem filmařů bloudících podle staré mapy.

BUENA VISTA SOCIAL CLUB (Německo-USA 1999)

Celovečerní dokument. Scénář a režie Wim Wenders, hudba Buena Vista Social Club, účinkují Ibrahim Ferrer, Compay Segundo, Rubén González, Ry a Joachim Cooderovi a další. Distribuce: Artcam-Falcon, titulky, 101 minuta.

Ti lidé vychutnávají život - a stejné umění, dar radosti, na kterou není nikdy pozdě, vyzařují hlavní aktéři dokumentu, muzikanti od Boha, které hvězdná kariéra potkala až v důchodovém věku. Možná i proto zůstávají imunní vůči manýrám tradičních hvězd; v každém případě se chovají, vyprávějí a hrají bez náznaku stylizace. Samozřejmě, neodolatelně jako děti, přičemž onu nakažlivou životadárnou energii přenášejí i na své kolegy z jiného světa.

Sledujeme, jak se objevitel téhle kapely Ry Cooder se synem Joachimem plynule zapojí do společného muzicírování, jak se slunečná nálada přelévá do hlediště nejen v honosné Carnegie Hall, ale i z plátna, jak přirozeně si začne celé kino pobrukovat a podupávat. Uvolněnost, to je to pravé slovo pro pocitovou epidemii, která zachvátí i škrobené snoby, takže se počnou nekontrolovaně vlnit vbocích.

Metodicky či stavebně přitom Wenders nevymyslel nic převratného: dokument skládá ze zpovědí jednotlivých hudebníků, jež rámuje jednou domácím prostředím s rodinným oltáříkem, podruhé baletní školou v obřím zašlém sále, kde tóny klavíru znějí jako loučení. Postupuje vesměs chronologicky, z pláží či havanských hospůdek na světová turné; nechává zazvonit smích, třeba když hrdinové - někteří vůbec poprvé - zkoumají s nelíčeným zaujetím školáků na výletě různé turistické atrakce New Yorku nebo když jeden z nich po devadesátce plánuje šestého potomka, což také nedávno vskutku splnil.

Žádný další wendersovský experiment se nekoná; režisér dokonale vycítil, že tady pro něj není místo. Buena Vista Social Club bez velkých slov vzkazuje, kolik chutí, vůní a hravosti může mít vůle k životu.

Kapela, sjednocená v projektu Buena Vista Social Club, na koncertě v Amsterdamu, kde se svojí kamerou natáčel také Wim Wenders.

Ry Cooder se svým synem Joachimem projíždějí kubánskou Havanou během natáčení dokumentárního filmu Buena Vista Social Club.

Orlando "Cachaito" Lopez, Compay Segundo, Omara Portuondo a Ry Cooder ve filmu Wima Wenderse Buena Vista Social Club.

Zadní řada zleva do prava: Orlando "Cachaito" Lopez, Joachim Cooder, Ry Cooder, přední řada: Eliades Ocohoa, Ibrahim Ferrer, Juan de Marcos Gonzalez and Pio Leyva. Všichni ve filmu Wima Wenderse Buena Vista Social Club.

Ibrahim Ferrer a Omara Portuondo ve filmu Wima Wenderse Buena Vista Social Club.