Kariéra Led Zeppelin je strhující, takřka hollywoodský příběh, který se odvíjel samospádem a jehož linie se Cole držel, což přispívá ke čtivosti knížky. Kytarista rozpadajících se Yardbirds Jimmy Page našel neznámého zpěváka Roberta Planta, který mu doporučil bubeníka Johna Bonhama, čtveřici pak doplnil baskytarista John Paul Jones. V zákulisí vládl tvrdý manažer Grant, po právu označovaný za pátého člena Led Zeppelin, jenž skupinu posouval jako figurku na šachovnici ke stále vyšším metám. Hudba, v níž se splétají ohlasy blues i keltského folku s elektrickým šílenstvím Pageovy kytary a démoničností Plantova hlasu, rostla od alba k albu, od koncertu ke koncertu. Výstřelky byly často přirozenou reakcí na tlak obklopující kapelu ze všech stran: energie nahromaděná při koncertech musela být někam odvedena. A tak létaly z oken televizory a místnosti se měnily v kůlničky na dříví. Manažer pak s úsměvem vyrovnal účet. Bylo z čeho platit. Nikdo jiný nedostával tak vysoké honoráře jako Led Zeppelin: za dva britské koncerty pod širým nebem inkasovali na tehdejší dobu neuvěřitelný milion liber...
Hodnota Coleova svědectví však spočívá v tom, co zachytil mimo osu příběhu. Jsou to zákmity lidských osudů a vlastností, jež se vylouply z krunýře hvězd: Bonhamova selská dobromyslnost, jež se skrývá za jeho brutálním humorem, Jonesova odtažitá uzavřenost, Pageovo puntičkářství či Plantova ironická povýšenost, která se náhle zřítila do trosek naprostého zoufalství, když přišel o syna Karaca. Přátelský duch, který držel skupinu pohromadě, se tehdy projevil naplno: mašinerie Led Zeppelin produkující miliony se kvůli Plantovu zármutku na osmnáct měsíců zastavila. Ale ani pak nebrala smůla konce. Drogami nahlodávaný Zeppelin - a Cole přesně líčí, jak obtížně se on sám i někteří hudebníci zbavovali závislosti na heroinu - torpédovala v září 1980 smrt bubeníka Johna Bonhama.
Page s Plantem, kteří muziku Led Zeppelin nedávno oživili, asi neměli z této knížky radost. Coleovy historky jsou často peprné, psané jednoduchým vypravěčským stylem (překlad ho dobře drží), s nímž manažerovi pomáhal Richard Trubo. I když známá, u nás však dosud nevydaná publikace Kladivo bohů je stabilizovanější a vyváženější v poměru příběh - muzika, Coleovo vyprávění možná nevědomky přesahuje éru Led Zeppelin. Autor, který nevynechal ani své průšvihy a vlastní selhání, vylíčil rovněž počátky i důsledky sebezničujícího životního stylu nesmírně talentovaných mladíků. Za velkou hudbu se vždycky platí velká cena, tak by mohla znít premisa téhle zajímavé knížky.
Hodnota Coleova svědectví však spočívá v tom, co zachytil mimo osu příběhu. Jsou to zákmity lidských osudů a vlastností, jež se vylouply z krunýře hvězd: Bonhamova selská dobromyslnost, jež se skrývá za jeho brutálním humorem, Jonesova odtažitá uzavřenost, Pageovo puntičkářství či Plantova ironická povýšenost, která se náhle zřítila do trosek naprostého zoufalství, když přišel o syna Karaca. Přátelský duch, který držel skupinu pohromadě, se tehdy projevil naplno: mašinerie Led Zeppelin produkující miliony se kvůli Plantovu zármutku na osmnáct měsíců zastavila. Ale ani pak nebrala smůla konce. Drogami nahlodávaný Zeppelin - a Cole přesně líčí, jak obtížně se on sám i někteří hudebníci zbavovali závislosti na heroinu - torpédovala v září 1980 smrt bubeníka Johna Bonhama.
Page s Plantem, kteří muziku Led Zeppelin nedávno oživili, asi neměli z této knížky radost. Coleovy historky jsou často peprné, psané jednoduchým vypravěčským stylem (překlad ho dobře drží), s nímž manažerovi pomáhal Richard Trubo. I když známá, u nás však dosud nevydaná publikace Kladivo bohů je stabilizovanější a vyváženější v poměru příběh - muzika, Coleovo vyprávění možná nevědomky přesahuje éru Led Zeppelin. Autor, který nevynechal ani své průšvihy a vlastní selhání, vylíčil rovněž počátky i důsledky sebezničujícího životního stylu nesmírně talentovaných mladíků. Za velkou hudbu se vždycky platí velká cena, tak by mohla znít premisa téhle zajímavé knížky.
