První svazek se zabývá dvěma velkými okruhy. První sleduje pod názvem Umění secese a symbolismu počátky proměny výtvarného umění od prahu devadesátých let do vzniku samostatné republiky. Druhý okruh, jehož ohniskem se stal nástup avantgardy, nese titul Úsilí o moderní výraz a jeho jádro tvoří "užší" vymezení moderny, tedy generace umělců Osmy, Skupiny výtvarných umělců a Tvrdošíjných. V centru se ocitá kubismus jako nejvýraznější a v kontextu evropského umění pevně usazená kapitola moderního českého umění.
Druhá kniha je celá věnovaná dvaceti letům existence samostatného státu, v nichž se díky souběhu řady okolností představila vyspělá výtvarná kultura s mnoha fazetami, která zahrnuje jak avantgardní výboje v čele s funkcionalismem a surrealismem, tak vynikající ukázky tendencí charakterizujících dobové problémy i odkaz umělců, jejichž dílo nelze jednoznačně podřadit stylům a hnutím. Od doznívání kubismu přes civilismus, sociální tendence, budování národního stylu v architektuře či funkcionalismus, proměny realismu a doteky s abstrakcí tento oddíl postupuje k surrealismu jako nejvýznamnějšímu proudu třicátých let.
Na rozdíl od stálých expozic moderního umění přinášejí akademické Dějiny českého výtvarného umění přehled všech oborů. Samozřejmou součást dějin umění už netvoří pouze architektura, která právě v období první republiky sehrála klíčovou roli při začlenění českého moderního umění do širšího evropského i světového kontextu, ale také fotografie, užité umění a scénografie.
"Kolektivní dílo je vždycky určitým kompromisem. Při ediční přípravě jsme se však - pokud to bylo možné -snažili respektovat individuální přístup a koneckonců i styl jednotlivých autorů," připomíná garant čtvrtého dílu Vojtěch Lahoda jednu z obtíží takového projektu.
Druhá kniha je celá věnovaná dvaceti letům existence samostatného státu, v nichž se díky souběhu řady okolností představila vyspělá výtvarná kultura s mnoha fazetami, která zahrnuje jak avantgardní výboje v čele s funkcionalismem a surrealismem, tak vynikající ukázky tendencí charakterizujících dobové problémy i odkaz umělců, jejichž dílo nelze jednoznačně podřadit stylům a hnutím. Od doznívání kubismu přes civilismus, sociální tendence, budování národního stylu v architektuře či funkcionalismus, proměny realismu a doteky s abstrakcí tento oddíl postupuje k surrealismu jako nejvýznamnějšímu proudu třicátých let.
Na rozdíl od stálých expozic moderního umění přinášejí akademické Dějiny českého výtvarného umění přehled všech oborů. Samozřejmou součást dějin umění už netvoří pouze architektura, která právě v období první republiky sehrála klíčovou roli při začlenění českého moderního umění do širšího evropského i světového kontextu, ale také fotografie, užité umění a scénografie.
"Kolektivní dílo je vždycky určitým kompromisem. Při ediční přípravě jsme se však - pokud to bylo možné -snažili respektovat individuální přístup a koneckonců i styl jednotlivých autorů," připomíná garant čtvrtého dílu Vojtěch Lahoda jednu z obtíží takového projektu.
